Borovice drobnokvětá 'Tempelhof' Pinus parviflora 'Tempelhof'

Detailní popis produktu

Borovice drobnokvětá 'Tempelhof' - pomalu rostoucí stálezelený kultivar japonské borovice drobnokvěté, charakteristický hustou široce kuželovitou korunou a výrazným modrozeleným až stříbřitě modrým jehličím. Patří mezi pětijehličné borovice a s přibývajícím věkem získává malebnější, nepravidelně větvený vzhled. V mládí vytváří pravidelnější široce kuželovitou korunu, která se u starších rostlin postupně rozšiřuje a získává volnější až nepravidelný charakter. Přibližně v 10 letech dosahuje kolem 1,5–2 m výšky a 1–1,5 m šířky. Ve vyšším věku zpravidla dorůstá přibližně 3–5 m výšky a 2–4 m šířky, velmi staré exempláře mohou být ještě mohutnější. Roční přírůstky se nejčastěji pohybují kolem 10–15 cm. Větve jsou pevné, hustě uspořádané, vystoupavé až téměř vodorovně rozložené. Konce výhonů směřují zpravidla mírně vzhůru. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po pěti, jsou poměrně krátké, jemné, mírně prohnuté až lehce zkroucené a dosahují přibližně 4–7 cm délky. Mají nápadnou modrozelenou až šedomodrou barvu se stříbřitým nádechem. Bělavé průduchové proužky vytvářejí výrazný kontrast se zelenou částí jehlic a celé koruně dodávají charakteristické modrostříbrné zbarvení. Je velmi dobře mrazuvzdorný, přibližně do −28 až −30 °C.

Borovice drobnokvětá - Pinus parviflora je mimořádně krásná, jemná borovice, pocházející z Japonska. Je menšího vzrůstu, s kratšími jehlicemi. V Japonsku je pod názvem Goyomatsu a je velmi oblíbená jako objekt pro pěstování pověstných bonsají. Křehce působící, 10-20 m vysoký strom. Koruna je široce kuželovitá, s borkou dlouho hladkou, černo-šedou, později šupinatou. Větve má široce rozložené, letorosty zeleno-hnědé, krátce chlupaté. Pupeny má malé, vejčité, zúžené, hnědo-žluté. Brzy plodí, šišky rostou jednotlivě i ve skupinách, vodorovně odstávající a přisedlé, protáhlé, 5-10 × 3-4 cm. Jehlice vyrůstají ve svazcích po 5, na konci větví chvostovitě nahloučené, 3-8 cm dlouhé, s bílými řadami průduchů, jemné a prohnuté. Původní rozšíření je v horských polohách v Japonsku (Honšú a Hokkaidó) a v jižní Koreji. Tento druh je velmi variabilní a vyskytuje se v horách (1500-2500 m n. m.). Je odolná k mrazu a nenáročná na půdu, vyžaduje však více srážek nebo zálivku. Roste velmi pomalu a snáší i částečné zastínění. Její hlavní využití je v okrasných výsadbách jako parková dřevina a jak již bylo zmíněno, používá se pro bonsaje.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026