Borovice kleč 'Agatka' Pinus mugo 'Agatka'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Agatka' - zakrslý kultivar polského původu, který upoutá neobvyklým dvoubarevným jehličím. Zelené jehlice nesou nepravidelné krémově žluté až citronově žluté proužky a koruna proto působí světleji než u běžné zelené kleče. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou mírně prohnuté a hustě pokrývají krátké větévky. Proužkování je patrné také během zimy a při bližším pohledu vytváří na každé větévce odlišnou kresbu. Kultivar vytváří nízkou, kompaktní a mírně zploštělou kulovitou korunu, která se postupně rozšiřuje do stran. Roční přírůstky dosahují přibližně 4–5 cm. Kolem desátého roku měří koruna přibližně 40 cm na výšku a 50 cm do šířky, v dalších letech se pozvolna zvětšuje. Při roubování na kmínek tvoří pravidelný barevný polštář nad podnoží, přičemž celková výška závisí na výšce roubování. Původní borovice kleč roste v horských oblastech střední a jižní Evropy, kde odolává větru, mrazu a chudším kamenitým půdám. Nízký vzrůst a jemné panašování předurčují kultivar do skalky, štěrkové zahrady, menší předzahrádky i nádoby na terase. Na pozadí tmavších jehličnanů se žluté pruhy výrazněji uplatní, zatímco přírodní kámen zdůrazní jeho horský charakter. Pravidelné větvení zachovává vzhled upraveného polštáře bez nutnosti častého zásahu. Barevné jehlice zůstávají součástí koruny několik let a vytvářejí trvalý kontrast se zeleným základem.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 26.10. 2026