Borovice kleč 'Benjamin'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Benjamin' - zakrslý, stálezelený kultivar borovice kleč, přirozeně rozšířené v horských oblastech střední a jižní Evropy na skalách, sutích i rašelinných stanovištích. V zahradnictví byl rozšířen jako selekce z čarověníku, uváděná od roku 1980, se šlechtitelem Walterem Nagelem z německého Bretten. Vytváří hustý, ploše kulovitý až bochánkovitý keř s pomalým růstem, obvykle 3–5 cm za rok. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou velmi krátké a tuhé, nejčastěji 2–3 cm dlouhé, tmavě až sytě zelené a na rostlině vytrvávají několik let. Letorosty jsou kompaktní, pupeny výrazně pryskyřičné, po promnutí jehlic se objevuje jemná pryskyřičná vůně. V 10 letech bývá kolem 0,5 m vysoký a až 1,0 m široký, v dospělosti obvykle dorůstá přibližně 0,6–0,8 m × 0,8–1,0 m. Květenství se tvoří v červnu až červenci v podobě nenápadných pylových a semenných šištic, z nichž mohou postupně vznikat vejcovité hnědé šišky dozrávající ve 2.–3. roce. Pryskyřice borovic se tradičně využívá v kosmetice a při inhalacích pro její aromatické silice. V kompozici působí přirozeně u kamenů, štěrku a vřesovištních výsadeb, kde se dobře kombinuje s vřesovci, nízkými jalovci, suchomilnými trvalkami a cibulovinami. Pokud hledáte zakrslý a zajímavý jehličnan, který přinese kousek lesa i do vaší zahrady, pak je borovice 'Benjamin' tou nejlepší volbou.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025