Borovice kleč 'Carsten'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Carsten' - Borovice kleč (Pinus mugo) pochází z horských oblastí střední a jižní Evropy, kde roste na kamenitých, chudších svazích a ve vysokohorských klečových porostech vystavených větru a sněhu. Z tohoto odolného druhu vznikla řada zahradních kultivarů, z nichž 'Carsten' patří mezi výrazné zimní formy se zlatožlutým jehličím. Jde o zakrslý, pomalu rostoucí jehličnan, který v našich podmínkách dosahuje v 10 letech zhruba 0,4–0,6 m výšky i šířky, v dospělosti obvykle kolem 0,6–1 m výšky a 0,8–1,2 m šířky. Keř tvoří husté, mírně zploštělé koule až polštáře s krátkými, tuhými jehlicemi ve svazečcích po dvou, dlouhými přibližně 3–5 cm. V průběhu jara a léta jsou jehlice středně až sytě zelené, na podzim se začínají vybarvovat do žlutých odstínů a v zimě nesou intenzivně zlatožlutou barvu, která přetrvává až do počátku jara. Díky tomuto rytmu vybarvení působí 'Carsten' jako světlý akcent v jinak tmavší jehličnaté výsadbě a v zimním období výrazně oživuje skalky, vřesoviště, štěrkové záhony i nádoby u vstupu do domu. Šišky se na zakrslých rostlinách objevují jen sporadicky a mají spíše dekorativní význam.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 30.11.2025