Borovice kleč 'Hnizdo' Pinus mugo 'Hnizdo'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Hnizdo' - atraktivní jehličnan, který pochází z horských oblastí střední a jižní Evropy, kde vytváří nízké, často vícekmenné porosty na kamenitých svazích, sutích a horských holích vystavených větru, sněhu a výrazným teplotním výkyvům. V mokřejších, rašelinných stanovištích se uplatňuje příbuzný poddruh borovice blatky, označovaný jako Pinus mugo subsp. rotundata nebo Pinus rotundata, typický pro extrémně chudé a kyselé půdy. Z této skupiny pochází i český kultivar 'Hnizdo', který vznikl z čarověníku nalezeného na poddruhu rotundata a dnes je v literatuře uváděn pod různými botanickými jmény, prakticky však vystupuje jako velmi kompaktní forma borovice kleče. Roste jako nízký, hustý keř s vícekmennou korunou, zpočátku pravidelně kulovitou až polokulovitou, později mírně kupolovitou, bez výrazného hlavního terminálu. V 10 letech dorůstá přibližně 0,3 m výšky a 0,5 m šířky, ve dvaceti letech zhruba 0,6–0,8 m výšky a 0,8–1 m šířky, v dospělosti obvykle kolem 0,8–1 m výšky a 1–1,1 m šířky. Roční přírůstky se pohybují zhruba mezi 3 a 5 cm, takže kultivar zůstává dlouhodobě velmi nenáročný na prostor. Výhony jsou krátké a hustě uspořádané, což přispívá k pevnému, „poduškovitému“ vzhledu. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou rovné, tužší, obvykle 2–3 cm dlouhé a sytě zelené až tmavě zelené. Drží na větvích několik let, díky čemuž koruna nepůsobí prosvětleně ani v zimě. Pupeny jsou hnědé s jemným stříbřitým nádechem a zblízka dodávají koruně jemnou texturu. Šišky se na takto malých rostlinách objevují spíše sporadicky, jsou malé, vejčité a v zahradách plní převážně dekorativní funkci. Díky kompaktnímu růstu a tmavě zelené barvě jehlic se kultivar 'Hnizdo' uplatňuje jako drobná solitéra ve skalkách, vřesovištích a štěrkových výsadbách, v menších předzahrádkách i v nádobách na terasách a balkonech, kde dobře doprovází traviny, vřesy, zakrslé jalovce a další drobné jehličnany.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 30.11.2025