Borovice kleč 'Nana Balcanica Aurea' Pinus mugo 'Nana Balcanica Aurea'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Nana Balcanica Aurea' - tento kultivar patří k nízkým, ploše kulovitým formám, které v našich podmínkách dorůstají v 10 letech přibližně 0,4–0,6 m výšky a 0,8–1 m šířky, po mnoha letech obvykle kolem 0,6–0,8 m výšky a 1–1,3 m šířky. Roste pomalu, s ročními přírůstky přibližně 3–6 cm, a zůstává dlouhodobě nenáročný na prostor. Husté, krátké výhony vytvářejí pevnou, polštářovitě až mírně rozložitou korunu bez výrazného hlavního terminálu, takže keř působí přirozeně tvarovaným dojmem. Jehlice jsou uspořádány ve svazečcích po dvou, bývají asi 3–5 cm dlouhé, v jarním a letním období středně až tmavě zelené. Od konce léta se začínají vybarvovat do žlutozelených až zlatožlutých odstínů, přičemž nejintenzivnější zbarvení nastává během podzimu a zimy a přetrvává do časného jara. V zimní zahradě tak vytváří světlý akcent mezi tmavšími jehličnany a travinami. Jehlice přetrvávají na větvích několik let a udržují korunu plnou i v zimě. Drobná, vejčitě kuželovitá šištice se na zakrslých rostlinách objevuje spíše sporadicky a v zahradní kompozici má především dekorativní význam. Díky kombinaci nízkého vzrůstu, husté stavby a proměnlivého, zimně zlatého jehličí se kultivar uplatňuje jako drobná solitéra ve skalkách, vřesovištních a štěrkových výsadbách, v menších předzahrádkách, na suchých zídkách i v nádobách na terasách, kde dobře doprovází vřesy, nízké jalovce, zakrslé smrky a okrasné trávy.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 30.11.2025