Borovice kleč 'Mops' Pinus mugo 'Mops'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Mops' - klasický zakrslý kultivar kosodřeviny, selektovaný v roce 1951 a v evropských školkách dlouhodobě pěstovaný pro kompaktní tvar. Mladé rostliny jsou polštářovité až kupolovité, s věkem se koruna zakulacuje a může se mírně rozvolňovat. Pomalý růst je dobře čitelný na velikosti, kolem 15 let se často uvádí přibližně 80 cm na výšku a o něco více než 1 m na šířku, v dospělosti se v zahradách pohybuje zhruba 1–1,5 m, někdy i šířeji. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou krátké, obvykle 2–4,5 cm dlouhé, sytě zelené a hustě pokrývají větve. V zimě se někdy objevuje přechodné žloutnutí jehlic, které je pro část výsadeb zajímavým sezónním efektem. V květnu až červnu se tvoří nenápadné prašné šištice, později tmavé šišky dlouhé zhruba 2–6 cm, které podtrhnou přirozený vzhled jehličnanu. Odrůda se využívá jako stálezelená kostra skalek, štěrkových a vřesovištních partií, do předzahrádek, k lemům cest i do nádob na terasu. Dobře se kombinuje s vřesy, rozchodníky, tařicemi, mateřídouškou, nízkými travinami a s kameny, kde vynikne textura jehlic. Rostlina není jedovatá, jehlice jsou však tuhé a pichlavé. Roční přírůstek jsou cca 5-10 cm.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025