Borovice ohebná 'Piute' Pinus flexilis 'Piute'

Detailní popis produktu

Borovice ohebná 'Piute' - atraktivní a zakrslý kultivar, který pochází z horského druhu rozšířeného v západní části Severní Ameriky, kde roste na suchých, kamenitých svazích a větrných hřebenech. Kultivar 'Piute' představuje zakrslou zahradní formu s pomalým růstem a hustým habitem, která přenáší do středoevropských zahrad charakter horských porostů v kompaktním měřítku. V podmínkách ČR vytváří během prvních desetiletí především široce keřovitý tvar, desetileté rostliny obvykle dosahují kolem 0,6–0,8 m, v dospělosti se počítá zhruba s 1–1,5 m výšky a podobnou šířkou. Habit je ploše kulovitý až široce kuželovitý, dlouhodobě hustý a bez nutnosti tvarovacího řezu. Větve jsou středně silné, pružné a dobře odolávají sněhové zátěži. Jehlice jsou uspořádány po pěti ve svazečcích, jemné, asi 5–8 cm dlouhé, matně modrozelené se stříbřitým spodním pruhem, který koruně dodává lehce zamlžený, měkký výraz typický pro borovici ohebnou. Při dotyku jehlice jemně voní pryskyřicí, což se projeví zejména v teplých letních dnech. Strom je stálezelený a poskytuje výraznou strukturu po celý rok, v zimním období navíc vyniká šedohnědá, později rozpraskaná borka na starších větvích a kmeni. Kultivar 'Piute' se uplatňuje jako nízká solitéra ve štěrkových a vřesovištních výsadbách, na suchých svazích, v popředí vyšších jehličnanů i v menších předzahrádkách, kde se dobře kombinuje s vřesy, zakrslými jalovci, dřišťály a jemnými trsnatými travinami.

Borovice ohebná - Pinus flexilis je stálezelený druh původem ze severoamerických Skalnatých hor, kde přirozeně roste v subalpínských lesích, často na samotné hranici lesního pásma. Tato robustní dřevina se vyznačuje vysokou odolností proti proměnlivým podmínkám středoevropského klimatu. Dospělý strom může dosahovat výšky 20 až 30 m a vyznačuje se kuželovitou až nepravidelnou korunou s vodorovně odstálými větvemi a jemně pýřitými letorosty, které s věkem nabývají hladký povrch. Kůra stromu má šedou barvu, jež postupem času přechází do červeno-hnědé s hlubokými brázdami. Jehlice jsou uspořádány ve svazcích po pěti a mají délku 3 až 7 cm s celistvými okraji. Vynikají tmavě zeleným zbarvením s nápadným stříbro-modrým nádechem, což stromu dodává elegantní vzhled. Mladá koruna je úzce kuželovitá, avšak s věkem se mění na vejčitou. Preferuje vlhké skalnaté svahy v horských oblastech v nadmořské výšce od 1 000 do 3 500 m, kde roste velmi pomalu, zejména v případě jedinců pocházejících z vysokohorských lokalit. Pro optimální růst vyžaduje lehkou, propustnou hlinito-písčitou půdu s mírně kyselým pH a konstantní, avšak mírnou vlhkost. Nejlépe se jí daří na dobře osluněných stanovištích, kde není náchylná k poškození větrem. Díky svým nízkým nárokům na stanoviště a vzhledem k odolnosti vůči evropským klimatickým podmínkám je borovice ohebná cenným přírůstkem do kolekcí vysokohorských rostlin a může být úspěšně pěstována i v našich zahradních a parkových výsadbách.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 29.11.2025