Choisie/mexický pomerančovník 'Aztec Pearl' Choisya 'Aztec Pearl'

Detailní popis produktu

Choisie/mexický pomerančovník 'Aztec Pearl' - stálezelený keř z čeledi routovitých, vyšlechtěný v Anglii jako kříženec mezi Choisya ternata a Choisya arizonica. Šlechtitelem je Peter Moore a kultivar byl uveden školkami Hillier v roce 1989. V zahradách si získal oblibu díky jemné textuře listů a vůni, která připomíná pomerančový květ, a také díky ocenění RHS Award of Garden Merit. Habitus je volněji kulovitý až lehce rozložitý, v dospělosti obvykle 1,5–2,5 m vysoký a podobně široký, s hustým větvením od báze. Listy jsou složené ze 3–5 úzkých lístků, lesklé, sytě zelené, po rozemnutí aromatické. V dubnu a květnu se objevují chocholíky poupat s růžovým nádechem, z nichž se otevírají bílé hvězdicovité květy o průměru kolem 2,5–3 cm s výraznými žlutými tyčinkami. Často následuje slabší, ale velmi příjemná podzimní vlna kvetení v září. Květ i list jsou voňavé a rostlina je včelomilná, proto se hodí do užitkově okrasných zahrad, k terase i do nádob, kde vůně vynikne při průchodu kolem. Stejně jako jiné rutovité obsahuje aromatické látky a při požití může být mírně jedovatá. V kompozici dobře ladí s levandulí, santolinou, šalvějí a jemnými travami, které podtrhnou středomořský charakter keře.

Pěstování: V našich podmínkách se mexický pomerančovník (Choisya) pěstuje nejjistěji na plném slunci až v lehkém polostínu, vždy v teplém závětří s mikroklimatem u zdi nebo mezi keři, protože zimní vítr a zimní slunce zvyšují vysychání listů. Půda je vhodná humózní, výživná a hlavně propustná, v těžších jílech se doporučuje drenážní vrstva štěrku a přimíchání písku, aby kořeny v zimě nestály ve vodě. Optimální reakce je mírně kyselá až neutrální, přibližně pH 6,0–7,5, sneseno bývá i slabě vápenité podloží při dobrém odtoku. Výsadba vychází nejlépe na jaro (březen–květen), případně na začátek podzimu (září), aby keř do zimy zakořenil. Zálivka je důležitá první 1–2 sezóny a během dlouhého letního sucha, starší keře snášejí krátké přísušky, ale při úplném proschnutí shazují část listů. Hnojení se řeší kompostem na jaře nebo pomalu působícím hnojivem, v nádobě se přidává v menších dávkách. Řez se provádí po jarním kvetení lehkým zkrácením odkvetlých výhonů, hluboké zmlazení do starého dřeva se obvykle neosvědčuje. Mulč z listovky nebo kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy a chrání kořenový krček. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba -15 až -18 °C, mladé keře a rostliny v nádobách jsou citlivější. V nádobě je důležitý objem alespoň 30–40 l, drenáž a zimní ochrana kořenů, vhodné je přezimování na chráněném místě s omezenou zálivkou. Pro řadovou výsadbu se volí rozestupy přibližně 0,8–1,2 m, pro solitéru a skupiny 1,2–1,8 m. Z problémů se mohou objevit mšice a štítenky, při přemokření hniloby kořenů a skvrnitosti listů, prevencí je vzdušné stanoviště, drenáž a nepřehnojování dusíkem.

 Autor: Kristýna | Revize: 25.02. 2026