Chrpa horská 'Alba' - Centaurea montana 'Alba' Centaurea montana 'Alba'

Detailní popis produktu

Chrpa horská 'Alba' -  vytrvalá, opadavá trvalka z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), která vyniká nápadnými čistě bílými květenstvími a jemně šedozeleným olistěním. Původní druh pochází z horských oblastí střední a jižní Evropy, především z Alp, Karpat a dalších evropských pohoří, kde přirozeně roste na horských loukách, travnatých svazích a ve světlých lesních lemech. Kultivar 'Alba' představuje bíle kvetoucí formu původního druhu. Vytváří husté, vzpřímené až mírně rozložité trsy, které dorůstají přibližně 40–60 cm výšky a 40–60 cm šířky. Lodyhy jsou pevné, vzpřímené, jemně chlupaté a obvykle jen slabě větvené. Listy jsou podlouhle kopinaté až vejčitě kopinaté, přibližně 8–20 cm dlouhé, celokrajné až mírně zvlněné, šedozelené až středně zelené a jemně plstnaté. Kvete zpravidla od května do července, nejbohatěji během května a června. V příznivých podmínkách se mohou jednotlivé květy objevovat také během srpna a září. Na koncích lodyh se vytvářejí jednotlivé, nápadné úbory dosahující přibližně 4–6 cm v průměru. Květenství jsou složena z drobných trubkovitých květů uspořádaných na společném květním lůžku. Okrajové květy jsou výrazně prodloužené, úzce členěné a mají čistě bílou až jemně krémově bílou barvu. Květy jsou bohaté na nektar a pyl a přitahují včely, čmeláky, motýly a další opylující hmyz. Uplatňuje se především ve smíšených trvalkových záhonech, venkovských zahradách, přírodně laděných výsadbách, lučních kompozicích a ve skupinách s dalšími jarními a časně letními trvalkami. Květy jsou vhodné také k řezu do čerstvých kytic.

Pěstování: Preferuje plné slunce a propustná, spíše chudší půda s příměsí štěrku a neutrální až mírně zásaditou reakcí. V těžkých jílech pomáhá drenáž a zvýšený záhon, protože v zimě vadí dlouhodobé zamokření. Po výsadbě se udržuje pravidelná vláha, po zakořenění snáší sušší období léta a vystačí s mírným přihnojením kompostem na jaře. Mulč ze štěrku nebo drobné drti omezuje zaplevelení a udržuje růžici čistou. Odstraňování odkvetlých úborů prodlužuje kvetení a omezuje samovýsev, který se může v teplých polohách objevit, při ponechání květenství se naopak získá materiál pro sušení. Na jaře se odstraňují suché zbytky růžice, případně se starší trsy po 3–4 letech dělí, aby si udržely vitalitu. V nádobách se pěstuje v hlubším květináči s drenáží a minerálním substrátem, zálivka je pak pravidelnější než ve volné půdě. V podmínkách ČR je rostlina mrazuvzdorná přibližně do −34 °C, nejlépe přezimuje na vzdušném místě bez zimního přemokření. Sází se od března do října, obvyklý rozestup je 40–50 cm, tedy asi 4–6 rostlin na m². Z chorob se může objevit padlí při přehoustlém porostu, ze škůdců mšice na mladých výhonech, většinou bez zásadního poškození.

Autor: Kamila | Revize: 20. 10. 2026