Čimišník stromovitý 'Lorbergii' Caragana arborescens 'Lorbergii'

Detailní popis produktu

Čimišník stromovitý 'Lorbergii' - kultivar čimišníku stromovitého s výrazně převislým habitem a jemně členěným olistěním, které svým vzhledem připomíná listy kapradin a dodává rostlině lehký, téměř exotický charakter. V dospělosti dorůstá výšky 3–6 m a šířky 1,5–3 m, přičemž růst bývá spíše středně rychlý a koruna postupně vytváří malebný, kaskádovitý tvar. Často bývá roubován na kmínek, čímž vzniká elegantní stromková forma s deštníkovitě splývavými větvemi, které efektně přečnívají k zemi. Listy jsou lichozpeřené, složené z úzkých, hluboce vykrajovaných lístků světle až středně zelené barvy, na podzim se mohou vybarvovat do žlutavých tónů. Květy se objevují od jara do začátku léta, jsou jednotlivé až po dvou, motýlovité, sytě žluté a přibližně 2 cm dlouhé, přičemž kontrastují s jemnou strukturou listů. Po odkvětu se vyvíjejí úzké lusky obsahující semena. Rostlina není jedovatá. Vyznačuje se vysokou mrazuvzdorností do −40 °C a dobrou tolerancí sucha i městského prostředí, včetně znečištěného ovzduší. V zahradní kompozici působí jako výrazná solitéra, uplatní se také ve skupinových výsadbách, ve štěrkových záhonech či jako architektonický prvek s lehkou, vzdušnou strukturou koruny.

Pěstování: Prospívá na plném slunci, snese i lehký polostín, nejlépe však kvete na teplém, otevřeném stanovišti. Díky pružným větvím je vhodný i do větrných míst jako větrolam, v prvních letech pomůže závětří a mulč proti výkyvům vlhkosti. Půda vyhovuje chudší i kamenitá, klíčová je dobrá drenáž – v těžkém jílu se zvyšuje riziko hnilob kořenů. Optimální pH je přibližně 6,0–8,0, snáší i zásaditější půdy. Po výsadbě se udržuje mírně vlhký kořenový bal, po zakořenění je výrazně odolný vůči suchu a zálivka je potřebná jen při delších přísuškách. Hnojení bývá střídmé, na jaře stačí kompost nebo malé dávky plného hnojiva; jako bobovitá dřevina váže vzdušný dusík, proto se nepřehnojuje dusíkem. Řez se provádí v předjaří nebo po odkvětu, udržovací zkracování podporuje zahuštění, zmlazení snáší dobře i z hlubšího řezu. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje půdu a omezuje plevel. Výsadba se provádí březen–květen nebo září–listopad. Kvete obvykle květen–červen žlutými motýlovitými květy, lusky dozrávají nejčastěji srpen–září. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba -35 až -40 °C, v některých popisech až kolem -45 °C; mladé rostliny jsou citlivější na holomrazy. V nádobě je pěstování možné jen krátkodobě u menších kultivarů, nutná je velká nádoba, drenáž a zimní ochrana kořenů proti promrznutí. Pro začátečníky je důležité vyhnout se přemokření a stínu. Z chorob se může objevit padlí nebo skvrnitosti listů, ze škůdců mšice; v zamokřených půdách hniloby kořenů. Doporučené rozestupy jsou 1,5–2,5 m pro volný keř, u živých plotů přibližně 0,6–1,0 m podle cílové hustoty.

Autor: Lucie | Revize: 23.2. 2026