Cypřišek tupolistý 'Aurora' Chamaecyparis obtusa 'Aurora'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Aurora' - známý také jako hinoki, pochází z horských oblastí středního Japonska a patří k tradičním dřevinám japonských zahrad. Ceněné je i jeho dřevo s jemnou pryskyřičnou vůní a velmi rovnou kresbou. Kultivar 'Aurora' tvoří hustý, široce kuželovitý až polokulovitý keř s velmi pomalým přírůstkem, často jen 5–10 cm za rok, který drží kompaktní tvar bez pravidelného řezu. Šupinovité jehlice jsou jemně šupinaté, na koncích výhonů zlatožluté a směrem dovnitř zelené, takže rostlina působí přirozeně vícebarevně. V zimě se žluté tóny obvykle tlumí do teplejšího okru, na jaře znovu zesvětlají. Na jaře, obvykle v březnu až dubnu, vytváří nenápadné pylové šištice a opylení probíhá větrem. V 10 letech dorůstá přibližně 0,8–1 m výšky při šířce 1–1,2 m, později se může přiblížit 1,5–2 m podle stanoviště. Vynikne ve skalkách, vřesovištích i v nádobách, kde zjemní kompozici svou strukturovanou, „mušlovitou“ texturou větévek. Barva se dobře doplňuje s tmavolistými dřišťály, s borovicemi s modrým jehličím, s čemeřicemi i s kamennými prvky.

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026