Cypřišek tupolistý 'Bill'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Bill' - zakrslý kultivar cypřišku tupolistého, stálezeleného jehličnanu pocházejícího z horských oblastí Japonska, kde roste ve vlhčích, chladnějších lesích často nad 700 m n. m. Druh je ceněn pro ploché, vějířovitě uspořádané šupinovité jehlice s jemnou texturou. Kultivar ‚Bill‘ tvoří pravidelně kulovitý až mírně zploštělý habitus s velmi pomalým přírůstkem. V desetiletém stáří bývá kolem 50 × 50 cm, postupně může dorůst zhruba 0,8–1,2 m do výšky i šířky podle stanoviště a podnože. Olistění je středně až tmavě zelené, v chladných zimách může lehce bronzovat, aniž by ztrácelo hustotu. V březnu až dubnu se objevují drobné pylové šištice, na podzim dozrávají kulaté, 8–12 mm velké šišky oranžově hnědé barvy. Rostlina je jednodomá a opylení probíhá větrem, v zahradní praxi se však pěstuje pro tvar a strukturu. Díky miniaturnímu růstu se hodí do skalky, japonské zahrady, k přední hraně smíšených výsadeb i jako dlouhověký prvek v nádobách, kde vynikne kontrast s travinami, vřesy, pěnišníky nebo nízkými borovicemi. Při promnutí jehlic je patrná jemná pryskyřičná vůně typická pro hinoki.

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026