Cypřišek tupolistý 'Jan Dekker' Chamaecyparis obtusa 'Jan Dekker'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Jan Dekker' - zakrslý, širší vzpřímený kultivar cypřišku tupolistého, druhu pocházejícího z japonských horských lesů. V přirozeném biotopu roste hinoki na humózních, dobře odvodněných půdách v chladnějším a vlhčím klimatu, což vysvětluje jeho citlivost na dlouhé letní přísušky. Kultivar ‚Jan Dekker‘ se vyznačuje jemnými šupinovitými jehlicemi v plochých vějířcích a nápadným svěže žlutozeleným vybarvením mladých výhonů, které zůstává čitelné po celý rok. Po 10 letech mívá průměr okolo 0,5 m a výšku kolem 0,6 m, později obvykle dorůstá zhruba 1,5–2,0 m při šířce 1,0–1,5 m, vždy však pomalu a s kompaktní korunou. V březnu až dubnu se tvoří nenápadné pylové šištice, opylení je větrosnubné a na podzim dozrávají drobné kulaté šišky 10–12 mm. Rostlina se uplatní jako barevný akcent v předzahrádkách, ve vřesovištích i v japonsky laděných kompozicích, kde dobře ladí s javorovými kultivary, pierisy, azalekami a tmavozelenými tisy. Při promnutí olistění je patrná jemná pryskyřičná vůně, která je u hinoki typická, i když květy nejsou nápadné. V kompozici vytváří jemný přechod mezi světlolistými keři a kamenem, dobře se kombinuje také s modře ojíněnými jalovci a kostřavami.

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026