Cypřišek tupolistý 'Kamarachiba' Chamaecyparis obtusa 'Kamarachiba'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Kamarachiba' - tvoří kompaktní, široce kuželovitý až mírně rozložitý keř, který v dospělosti dosahuje výšky 0,8 m až 1 m a šířky 0,8 m až 1,2 m. Přírůstky jsou velmi jemné, ročně přibývá přibližně 5 cm až 8 cm. Větvičky jsou převislé, nitkovité a mírně stočené, což vytváří nadýchaný dojem. Zlatožluté vybarvení jehlic se nejlépe projevuje na plném slunci, v hlubším stínu přechází do světle zelených tónů. Zimní bronzový odstín chrání pletiva před mrazem a na jaře se opět mění na zlatavý. Jako okrasný jehličnan netvoří nápadné květy ani dekorativní plody. Mrazuvzdornost tohoto kultivaru dosahuje hodnoty -22 °C. Při výsadbě do plošných výsadeb nebo vřesovišť se doporučuje spon s hustotou 1 ks až 2 ks na 1 m². Rostlina vykazuje vysokou odolnost vůči běžným houbovým chorobám i škůdcům. V zahradní kompozici nachází uplatnění zejména jako zářivá solitéra v malých zahradách, barevný akcent ve skalkách, vřesovištích či japonských zahradách, a také ve skupinových výsadbách s tmavšími jehličnany. Lze jej úspěšně pěstovat i v nádobách.

Cypřišek tupolistý je jehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Lucie | Revize: 7.9. 2026