Cypřišek tupolistý 'Hage'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Hage' - patří mezi zakrslé kultivary cypřišku tupolistého, stálezeleného jehličnanu z čeledi cypřišovitých. Původní druh roste v Japonsku v horských lesích často nad 700 m n. m., kde má chladnější léto, vlhčí vzduch a hlubší, humózní půdy. Pro hinoki je typické zploštělé větvení a šupinovité jehlice uspořádané do vějířků, které vytvářejí výraznou, téměř „tkanou“ texturu. Kultivar ‚Hage‘ tvoří nepravidelně polštářovitý až nízce kuželovitý keřík s velmi pomalým přírůstkem. V dlouhém horizontu obvykle nepřesahuje kolem 1 m výšky, při dobrých podmínkách se šíří do šířky přibližně 1–1,2 m. Olistění je tmavě zelené, v zimě může přechodně lehce zhnědnout, na jaře znovu zazelená. V březnu až dubnu se objevují drobné pylové šištice, opylení probíhá větrem a na podzim dozrávají kulaté šišky 10–12 mm. Okrasná hodnota spočívá hlavně ve stálezeleném objemu a jemném rytmu větví, který dobře doplní vřesoviště, pěnišníky, japonské javory i kamenné zahrady. V blízkosti vodních prvků nebo v mírném stínu vyšších dřevin působí přirozeně a zároveň netrpí letním přehříváním. Díky svému pomalému a nízkému růstu je ideální pro pěstování v nádobách. 

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026