Cypřišek tupolistý 'Teddy Bear' Chamaecyparis obtusa 'Teddy Bear'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Teddy Bear' - stálezelený zakrslý kultivar japonského cypřišku tupolistého. Vznikl jako semenáč vybraný na počátku 90. let 20. století ve školce Esveld v nizozemském Boskoopu. Roste pomalu, přibližně 8–10 cm za rok, zpočátku široce vzpřímeně až kuželovitě a s věkem vytváří stále výraznější hlavní osu. Po 10 letech dosahuje zhruba 0,8–1 m do výšky, ve vyšším věku může dorůst přibližně 1,5–2,5 m a 1–1,5 m do šířky. Postranní větve odstupují šikmo a nesou husté, nepravidelně uspořádané větévky, které působí měkce a připomínají listy kapradin. Šupinovité olistění je středně až tmavě zelené, lesklé a dekorativní po celý rok. Přirozeně volnější struktura koruny dodává kultivaru lehčí vzhled než velmi husté formy typu 'Nana Gracilis'. Drobné samčí květy a kulovité šištice mají pouze doplňkový význam. 'Teddy Bear' se uplatní jako solitéra v menší zahradě, ve skalkách, vřesovištích, japonsky laděných výsadbách, ve skupinách menších jehličnanů i ve větších nádobách. Dobře kontrastuje se zlatožlutými, modrozelenými a panašovanými jehličnany a díky celoročnímu olistění drží kompozici i v zimě. Je vhodný také k cestám a vstupům, kde vynikne jeho jemná struktura.

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

 Autor: Kristýna | Revize: 07.09. 2026