Dřín japonský 'Venus'

Detailní popis produktu

Dřín japonský 'Venus' - další z oblíbených japonských dřínů. Jedná se o křížence Cornus kousa z východní Asie a Cornus nuttallii ze západu Severní Ameriky. Hybrid vznikl v USA na Rutgers University jako selekce KN30-8 a byl patentován jako PP16,309. Roste jako menší strom s patrovitě vedenými větvemi a široce klenutou korunou, v českých podmínkách nejčastěji 4–6 m na výšku i šířku, s ročními přírůstky zhruba 20–40 cm podle vláhy a půdy. V květnu až červnu, obvykle po olistění, nese drobné zelenavé květy obklopené čtyřmi velkými listeny v krémově bílé barvě, často 12–18 cm, které drží několik týdnů a poskytují pyl i nektar časným opylovačům. Listy jsou vejčité, v létě sytě zelené, na podzim se barví do oranžové, šarlatové až purpurové. V pozdním létě se mohou tvořit červenooranžová souplodí, která vyhledává ptactvo, a mozaikovitá borka zůstává dekorativní i po opadu listů. Zralá souplodí mají sladkou chuť a využívají se spíše jako krátká sezónní zajímavost než jako běžné ovoce. Ve srovnání s Cornus nuttallii je 'Venus' obvykle spolehlivější v evropském klimatu a lépe snáší vlhčí zimy. V kompozici se uplatní jako solitéra u terasy, ve vstupní partii i na okraji světlého podrostu s kapradinami, bohyškami, pěnišníky, vilíny a tmavými jehličnany.

Dřín japonský pochází z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Dorůstá výšky kolem 5 až 8 metrů a obdobné šířky, tvoří elegantní a zaoblenou korunu. Jsou to poměrně bujně rostoucí keře nebo stromky s vodorovně až vzpřímeně postavenými větvemi, tvořícími oddělená patra. Jeho listy jsou oválné, světle zelené barvy s výraznou texturou. Na podzim se zbarvují do ohnivě červené barvy. Květy se objevují později než u jiných dřínů, obvykle na konci jara nebo na začátku léta a kvetou několik týdnů. Jsou to krémově bílé až světle růžové květy, které vytvářejí efektní plochy - patra. Plody jsou malé bobule, kulatého tvaru, zpravidla oranžové až červené barvy a dozrávají na podzim. Vzhledem výrazně připomínají krásnou zralou jahodu. Jsou jedlé, sladké. Svou přítomností přináší do každého prostoru půvab, kouzlo jarních květů a podzimních barev, což jí zaručuje obdiv a zájem lidí, kteří ocení tu nezapomenutelnou paletu přírodních krás.

Pěstování: Při pěstování dřínu japonského se osvědčuje chráněné, teplejší stanoviště s plným sluncem nebo lehkým polostínem, kde květenství dobře vybarvuje a dřevo vyzrává. Nejvhodnější je hlubší, humózní, dobře propustná půda s dostatkem organické hmoty a mírně kyselou reakcí, obvykle v rozmezí pH 5–6,5. Půda by měla zůstávat rovnoměrně vlhká, nikoli však podmáčená, proto pomáhá drenáž a vrstva mulče, která omezuje vysychání kořenů a zimní promrzání horní vrstvy půdy. Kontejnerované rostliny se vysazují nejčastěji od března do května a od září do října, při výsadbě solitér se ponechává rozestup alespoň 2,5–3 m od ostatních větších keřů. V prvních letech po výsadbě prospívá pravidelná zálivka během delšího sucha a lehké přihnojení hnojivem pro kyselomilné dřeviny na jaře. Řez nebývá nezbytný, obvykle stačí na jaře odstranit namrzlé nebo křížící se větve a zachovat přirozený tvar koruny. Dřín japonský je obecně odolný vůči houbovým chorobám, zejména antraknóze dřínů, a vykazuje dobrou odolnost k verticiliovému vadnutí, proto je vhodné vyhýbat se přemokření a těžkým, utuženým půdám. Mrazuvzdornost kultivaru 'Beni-Fuji' odpovídá přibližně teplotám do −29 °C, dospělé rostliny jsou v podmínkách většiny oblastí ČR plně mrazuvzdorné, mladé sazenice však ocení v prvních zimách lehké zakrytí kořenového prostoru mulčem nebo chvojím.

Autor: Nikol | Revize: 30.12.2025