Granátové jablko 'Fina Tendral' Punica granatum 'Fina Tendral'

Detailní popis produktu

Granátové jablko 'Fina Tendral' - tradiční, v Evropě široce pěstovaná odrůda granátovníku, spojovaná se španělskými sady a středomořským klimatem. Vytváří opadavý keř až menší strom s více kmeny, v dospělosti obvykle 2–3 m vysoký a podobně široký. Listy jsou úzké, leskle zelené, na podzim žloutnou. Květy se objevují od května do července, často i postupně během léta, jsou zvonkovité, oranžovočervené a nápadné na koncích letorostů. Odrůda je ceněná pro sladkou chuť a větší plody, obvykle kolem 8 cm, s červeně vybarvenou slupkou. Míšky bývají šťavnaté, s nižší svíravostí, a přirozeně obsahují vitamin C a polyfenoly, které se u granátových jablek vážou k typické barvě i chuti. V kuchyni se uplatní čerstvá zrna do salátů, dezertů a jogurtů, šťáva do nápojů i jako základ sirupů. Odrůda je samosprašná, ale při pěstování dvou geneticky odlišných rostlin se může zvýšit násada a velikost plodů. Aby granátové jablko rodilo, musí shodit listy.

Pěstování: V našich podmínkách se často pěstuje jako přenosná rostlina, případně vyžaduje velmi pečlivou zimní ochranu. Starší, dobře vyzrálé rostliny bývají k mrazu odolnější než mladé výpěstky. Pro dobré vyzrávání dřeva i plodů je nejdůležitější plné slunce, teplé závětří a mikroklima u jižní stěny, kde se přes den akumuluje teplo a v noci se pomaleji ztrácí. Půda se osvědčuje lehká, propustná a dostatečně živná, ideálně hlinitopísčitá, s drenáží a pH přibližně 6,0–7,2. Vápnité půdy a vysoký obsah vápníku mu nesvědčí, proto se volí substráty s nízkým obsahem vápníku a při výsadbě do těžších půd se přidává písek a štěrk. Výsadba do volné půdy bývá nejjistější na jaře od března do května, v teplejších polohách i na podzim od září do října. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a při růstu plodů, po zakořenění snáší krátkodobé sucho, dlouhodobé přemokření však podporuje kořenové hniloby a zhoršuje vyzrávání výhonů. Hnojení se volí střídmé, na jaře kompost nebo vyvážené hnojivo, v létě se obvykle omezuje dusík a podporuje se vyzrávání pletiv draslíkem. Pokud se vysazují mladé rostliny, často se po výsadbě seřezávají zhruba na 30 cm, aby se podpořilo větvení a vytvořil se pevný vícekmen. U starších rostlin se řez provádí koncem zimy až brzy na jaře, koruna se udržuje vzdušná, odstraňují se slabé, křížící se a poškozené výhony a ponechává se několik kosterních větví. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vlhkost a chrání kořenový krček, v chladnějších oblastech se kombinuje se zimním krytem. Pro pravidelnou plodnost je důležité, aby granátovník prošel obdobím opadu listů, protože bez přirozeného „zimního klidu“ často nasazuje méně květů. První tři roky se proto doporučuje vést rostlinu jako přenosnou, teprve po zesílení lze zkusit výsadbu do volné půdy v nejteplejší části zahrady. Při pěstování v nádobě se volí objem alespoň 30–60 l a na dno se dává silná drenážní vrstva, aby voda neustávala u kořenů. Na zimu se rostliny přemísťují do zimní zahrady nebo bezmrazé místnosti, u opadavého stromu může být i tmavší, zálivka se výrazně omezuje. V lednu až únoru je možné rostlinu přenést do místnosti s pokojovou teplotou, kde začne rychle obrážet, a od poloviny května se obvykle vrací ven. Ve volné půdě se doporučují rozestupy přibližně 1,5–2 m. Mrazuvzdornost druhu se obvykle uvádí zhruba −10  °C, přičemž nejcitlivější bývají mladé rostliny a kořenový krček.

Autor: Kristýna | Revize: 16.02.2026