Granátové jablko 'Mollar de Elche' - kontejner Punica granatum 'Mollar de Elche'

Detailní popis produktu

Granátové jablko 'Mollar de Elche' - tradiční španělská odrůda pocházející z oblasti Elche v provincii Alicante, pro kterou vzniklo i chráněné označení původu „Granada de Elche“. Vyznačuje se vysokou šťavnatostí, sladkou chutí a měkkými, dobře jedlými semeny, díky nimž se hodí především k přímé konzumaci. Rostlina roste jako opadavý keř až menší strom s vícekmenem, v dospělosti obvykle 3–4 m vysoký a 2,5–3,5 m široký, při řezu se udržuje kompaktnější. Letorosty mohou být jemně trnité, listy úzké a leskle zelené. Květy jsou zvonkovité, oranžovočervené, objevují se nejčastěji v červnu a červenci a při dobrých podmínkách pokračují sporadicky i v létě. Plody jsou velké, běžně 300–480 g, slupka se vybarvuje od krémově žluté po růžovou až tmavší červenou podle oslunění. Míšky jsou sladké, s nižší svíravostí, a přirozeně přinášejí vitamin C, draslík a polyfenoly. Využití je široké od čerstvých zrn do salátů a dezertů přes šťávy až po sirupy a omáčky. Odrůda je samosprašná, ale při pěstování spolu s jinou odrůdou granátovníku se často zvyšuje násada i pravidelnost plodnosti.

Pěstování: V našich podmínkách se často pěstuje jako přenosná rostlina, případně vyžaduje velmi pečlivou zimní ochranu. Starší, dobře vyzrálé rostliny bývají k mrazu odolnější než mladé výpěstky. Pro dobré vyzrávání dřeva i plodů je nejdůležitější plné slunce, teplé závětří a mikroklima u jižní stěny, kde se přes den akumuluje teplo a v noci se pomaleji ztrácí. Půda se osvědčuje lehká, propustná a dostatečně živná, ideálně hlinitopísčitá, s drenáží a pH přibližně 6,0–7,2. Vápnité půdy a vysoký obsah vápníku mu nesvědčí, proto se volí substráty s nízkým obsahem vápníku a při výsadbě do těžších půd se přidává písek a štěrk. Výsadba do volné půdy bývá nejjistější na jaře od března do května, v teplejších polohách i na podzim od září do října. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a při růstu plodů, po zakořenění snáší krátkodobé sucho, dlouhodobé přemokření však podporuje kořenové hniloby a zhoršuje vyzrávání výhonů. Hnojení se volí střídmé, na jaře kompost nebo vyvážené hnojivo, v létě se obvykle omezuje dusík a podporuje se vyzrávání pletiv draslíkem. Pokud se vysazují mladé rostliny, často se po výsadbě seřezávají zhruba na 30 cm, aby se podpořilo větvení a vytvořil se pevný vícekmen. U starších rostlin se řez provádí koncem zimy až brzy na jaře, koruna se udržuje vzdušná, odstraňují se slabé, křížící se a poškozené výhony a ponechává se několik kosterních větví. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vlhkost a chrání kořenový krček, v chladnějších oblastech se kombinuje se zimním krytem. Pro pravidelnou plodnost je důležité, aby granátovník prošel obdobím opadu listů, protože bez přirozeného „zimního klidu“ často nasazuje méně květů. První tři roky se proto doporučuje vést rostlinu jako přenosnou, teprve po zesílení lze zkusit výsadbu do volné půdy v nejteplejší části zahrady. Při pěstování v nádobě se volí objem alespoň 30–60 l a na dno se dává silná drenážní vrstva, aby voda neustávala u kořenů. Na zimu se rostliny přemísťují do zimní zahrady nebo bezmrazé místnosti, u opadavého stromu může být i tmavší, zálivka se výrazně omezuje. V lednu až únoru je možné rostlinu přenést do místnosti s pokojovou teplotou, kde začne rychle obrážet, a od poloviny května se obvykle vrací ven. Ve volné půdě se doporučují rozestupy přibližně 1,5–2 m. Mrazuvzdornost druhu se obvykle uvádí zhruba −10  °C, přičemž nejcitlivější bývají mladé rostliny a kořenový krček.

Autor: Kristýna | Revize: 16.02.2026