Hlavoš západní

Detailní popis produktu

Hlavoš západní - opadavý keř původem ze severoamerických mokřadů, lužních lesů a břehů vodních toků. V přírodě roste na stanovištích s vysokou hladinou podzemní vody a dobře snáší i krátkodobé zaplavení, což z něj v našich zahradách dělá cenný vlhkomilný druh. V našich podmínkách dorůstá obvykle 1,5–2,5 m výšky a podobné šířky, tvoří hustý keř s obloukovitě vystoupavými větvemi. Listy jsou vstřícné, eliptické až vejčité, asi 6–12 cm dlouhé, na líci leskle středně zelené, na rubu světlejší, na podzim se barví do žlutých tónů. Od června do srpna se na koncích mladších výhonů objevují kulovitá květenství o průměru 2–3 cm složená z drobných krémově bílých květů se zřetelně vyčnívajícími tyčinkami, která připomínají ježaté knoflíky. Květy nesou medovou vůni a jsou silným magnetem pro včely, čmeláky i motýly, zatímco na podzim dozrávající tvrdé nažky v plodenstvích poskytují potravu vodním ptákům a drobnému ptactvu. V krajinářských výsadbách se hlavoš uplatní jako výrazný břehový keř u jezírek a tůní, v dešťové zahradě, ve vlhčích částech zahrady nebo v přírodně laděných skupinách společně s kosatci, ostřicemi, sítinami a dalšími vlhkomilnými trvalkami.

Pěstování: Vysazujeme na slunné až polostinné stanoviště s trvale vlhkou, hlubší a humózní půdou. Nejlépe prospívá v mírně kyselé až neutrální půdě s dobrou zásobou živin, snese však i těžší jílovité půdy, pokud nejsou dlouhodobě anaerobní. V prvních letech po výsadbě rostliny vyžadují pravidelnou zálivku, zejména v suchých obdobích, později využívají přirozenou půdní vlhkost. Mulčování organickým materiálem pomáhá udržet rovnoměrnou vlhkost a omezit přehřívání kořenů. Řez není nutný, pouze se po zimě odstraňují namrzlé nebo poškozené výhony a v případě potřeby se může keř po odkvětu lehce zmladit. Hlavoš západní je v našich podmínkách mrazuvzdorný přibližně do −20 °C, v chladnějších a větrných polohách mu prospívá chráněné stanoviště nebo blízkost vodní plochy, která tlumí výkyvy teplot. Jde o druh obecně odolný vůči chorobám a škůdcům, v suchu však může trpět zasýcháním listů a omezeným kvetením. Části rostliny se považují za mírně jedovaté při požití, nejsou proto vhodné jako krmivo pro hospodářská zvířata. Při výsadbě do linie volnějšího živého plotu se doporučují rozestupy přibližně 1–1,5 m mezi keři, jako solitéra nebo ve skupinách stačí 1 ks na 1–2 m² podle požadované hustoty porostu. Rostliny v konetjneru se vysazují od března do října při dostatečně proschlé půdě.

Autor: Nikol | Revize: 11.12.2025