Hořec dahurský - Gentiana dahurica

Detailní popis produktu

Hořec dahurský - stálezelená vytrvalá hořcovitá trvalka z horských luk a pastvin Asie, v zahradní praxi řazená mezi vyšší, časně letně kvetoucí hořce. U původu se objevují údaje od oblasti Malé Asie přes severní a západní Čínu až po Mongolsko, kde roste na slunných travnatých svazích, často na kamenitých půdách s dobrou drenáží. Vytváří kompaktní trs s pevnějšími, převážně vzpřímenými lodyhami a úzkými, kopinatými, sytě zelenými listy, které mohou v mírných zimách částečně přetrvávat. Na koncích výhonů se v květnu a červnu objevují trubkovité až zvonkovité květy dlouhé přibližně 4–5 cm, uvnitř sytě modré, zvenku někdy lehce nazelenale modravé. Jednotlivé květy se otevírají postupně, takže trs drží barvu několik týdnů, bez výrazné vůně. Rostlina obvykle dorůstá 25–30 cm a podobně se rozrůstá do šířky, takže se uplatní v přední hraně záhonu, ve skalce, mezi kameny i v korytě nebo nádobě. Modrá dobře ladí s bílými tařicemi, žlutými devaterníky i s jarními cibulovinami, zatímco jemné listy vytvářejí klidné pozadí pro výraznější květy okolních trvalek. Kořeny hořců jsou známé vysokým obsahem hořčin, tradičně využívaných v bylinných směsích.

Pěstování: V našich podmínkách se osvědčuje slunné stanoviště s lehkým přistíněním v horkém odpoledni a se závětřím. Základem je propustná, humózní půda bez zimního zamokření, vhodné pH se pohybuje přibližně 6,5–7,8, často prospívá příměs vápencové drti, štěrku a hrubšího písku. Jako mulč se používá jemný štěrk, který omezuje zasychání povrchu a zároveň snižuje riziko zahnívání krčků. Zálivka bývá pravidelná hlavně po výsadbě a při dlouhém suchu, rostlina snáší krátké přísušky, ale nejlépe roste při rovnoměrné vlhkosti. Substrát však nemá zůstávat trvale mokrý, jinak hrozí hniloby kořenů a útlum růstu. Výsadba kontejnerovaných rostlin se provádí obvykle od března do října, nejlépe v dubnu až květnu nebo v září. Hnojení stačí mírné, například kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem na jaře, přehnojení dusíkem vede k měkčím pletivům a slabšímu kvetení. Odkvetlá květenství se odstraňují na podzim, u některých trsů se může objevit slabé opakované kvetení koncem léta. Škůdci bývají spíše příležitostní, občas se objevují slimáci na mladých listech, ve vlhku může nastat skvrnitost. Vyzrálé trsy bývají mrazuvzdorné přibližně do -30 °C až -34 °C, v nádobách se doporučuje chránit kořenový bal před promrznutím. Pro zapojení plochy se počítá s rozestupy 25–30 cm, tedy zhruba 9–12 rostlinami na m².

Autor: Kristýna | Revize: 26.01. 2026