Hvozdík sivý 'Ohrid' - Dianthus gratianopolitanus 'Ohrid'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Ohrid' - skalnička, která v přírodě osidluje slunné vápencové svahy, štěrbinové spáry a suché výchozy, kde je půda mělká, ale rychle prosychá. Kultivar 'Ohrid' patří mezi kompaktní, polštářovitě rostoucí formy s úzkými, sivě zelenými listy, které zůstávají většinu roku dekorativní. V době květu dosahuje obvykle 10–15 cm a do šířky se rozrůstá přibližně 25–35 cm. Od května do července se objevují bílé, poloplné až plnější květy s jemně třepenitým okrajem, které při teplém počasí příjemně voní a lákají opylovače. Světlá barva květů se dobře uplatní mezi tmavšími kameny i vedle modrofialových trvalek, například nízkých zvonků, rozchodníků, šalvějí nebo levandule. V kompozici funguje jako světlý akcent, který drží nízkou linii a vytváří čistý přechod mezi kamenem a vyššími rostlinami. Květy se hodí i do drobných přírodních vazeb, spíše jako detail než jako klasická řezaná květina. Jejich výsadba je také vhodná při lemování chodníků. Rozestupy 30–35 cm odpovídají asi 9–11 rostlinám na m².

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.