Iberka vždyzelená Iberis sempervirens
Kód: 9792Detailní popis produktu
Iberka vždyzelená - vytrvalá polokeřovitá rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), pocházející z horských a kamenitých oblastí jižní Evropy, především ze Středomoří. Vyniká hustým, polštářovitým až kobercovitým růstem, drobnými tmavě zelenými listy a bohatým jarním kvetením, během něhož se téměř celá rostlina pokrývá sněhově bílými květy. Vytváří nízké, hustě větvené trsy a dorůstá přibližně 15–25 cm výšky a 30–50 cm šířky, starší rostliny mohou dosahovat až 60 cm šířky. Výhony jsou poléhavé až vystoupavé, u báze postupně dřevnatějí a vytvářejí pevný, kompaktní základ rostliny. Listy jsou střídavé, úzce obkopinaté až podlouhle kopinaté, přibližně 1–4 cm dlouhé, kožovité, celokrajné, tmavě zelené a lesklé. Na rostlině vytrvávají po celý rok a během zimy mohou získávat tmavší zelené až bronzově zelené odstíny.Kvete zpravidla od dubna do června, nejbohatěji během dubna a května. Květy jsou drobné, přibližně 1–1,5 cm široké, čtyřčetné a uspořádané v hustých, ploše vyklenutých až polokulovitých květenstvích dosahujících přibližně 3–5 cm v průměru. Jednotlivé květy mají čistě bílé až sněhově bílé korunní lístky, přičemž dva vnější bývají nápadně větší než dva vnitřní. Střed květu je jemně žlutavý až zelenožlutý. Poupata mohou mít slabě narůžovělý nádech, po rozkvětu jsou však květy převážně čistě bílé. Uplatňuje se především ve skalkách, kamenitých kompozicích, suchých zídkách, na okrajích záhonů, ve štěrkových výsadbách a jako nízká stálezelená půdopokryvná rostlina. Díky bohatému jarnímu kvetení je vhodná také do skupinových výsadeb, kde vytváří výrazné bílé kvetoucí plochy.
Pěstování: V našich podmínkách je nejdůležitější slunné stanoviště a půda, která rychle osychá. Vhodný je propustný substrát s příměsí štěrku nebo drceného kamene, spíše neutrální až vápenitý s pH 6,5–8,0. V těžších půdách se osvědčuje vyvýšený záhon a štěrkový mulč, který omezuje zimní přemokření a znečištění listů. Zálivka je potřebná hlavně po výsadbě, později rostlina snáší sucho lépe než dlouhodobě mokro. Hnojení bývá střídmé, postačí jarní přídavek kompostu nebo hnojivo s nižším obsahem dusíku. Po odkvětu se často volí lehké zkrácení odkvetlých stvolů, čímž se udrží kompaktní tvar a podpoří se zahuštění. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně do -28 °C, slabším místem bývá kombinace mrazu a stojící vody. Výsadba probíhá od března do října, rozestupy se volí kolem 30–35 cm, což odpovídá asi 8–11 rostlinám na m². Mezi možné potíže patří hniloby krčku a skvrnitosti při dlouhodobé vlhkosti, výjimečně mšice na mladých výhonech. V nádobách se doporučuje velmi propustný substrát a zimní ochrana před vytrvalým deštěm, protože kořeny jsou citlivé na přemokření více než na chlad. Pro začátečníky je praktické počítat s tím, že zdravé trsy vyžadují více světla než živin a v polostínu se prodlužují výhony a kvetení bývá řidší.
Autor: Kamila | Revize: 20. 10. 2026
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
