Irský vřes 'Angelina' Daboecia cantabrica 'Angelina'

Detailní popis produktu

Irský vřes 'Angelina' - kompaktní stálezelený kultivar irského vřesu z čeledi vřesovcovitých. Druh pochází z atlantských oblastí západní Evropy, především z Irska, severního Španělska, Portugalska a přilehlých oblastí, kde roste na kyselých, humózních a dobře odvodněných stanovištích. 'Angelina' vznikla cíleným křížením u německého šlechtitele Kurta Kramera. Křížení bylo provedeno v roce 2005, semenáč byl vybrán v roce 2010 a kultivar byl registrován v roce 2013. Tvoří hustý, vzpřímený až lehce rozkladitý keřík vysoký přibližně 30–40 cm a podobně široký. Drobné listy jsou stálezelené, kožovité, lesklé a tmavě zelené, na spodní straně světlejší. Od června do října se na koncích výhonů objevují převislé baňkovité květy sytě růžové až rubínové barvy, které jsou nápadně větší než květy běžných vřesů. Květenství stojí nad olistěním a vytvářejí dlouhý barevný efekt od začátku léta hluboko do podzimu. Květy navštěvují včely, čmeláci a další drobní opylovači. V zahradě se hodí do vřesovišť, skalek, kyselomilných předzahrádek, nízkých skupin i nádob. Dobře se kombinuje s vřesy, vřesovci, pierisy, nízkými rododendrony, libavkami a dalšími kompaktními kyselomilnými keři. Při plošnější výsadbě vytváří jemný stálezelený lem, který zůstává dekorativní i mimo dobu kvetení.

Pěstování: Volí se plné slunce až lehký polostín. Slunce podporuje hustý růst, pevné vyzrávání výhonů a výraznější vybarvení květů nebo poupat. V polostínu rostliny rostou volněji, méně kvetou a časem mohou řídnout. Půda má být lehká, kyselá, propustná, humózní až písčitá, rovnoměrně mírně vlhká, bez vápníku a bez dlouhodobého zamokření. Vhodné pH je přibližně 4,0–5,5. Do běžné zahradní půdy se zapracuje kyselý vřesovištní substrát, rašelinná zemina, písek a jemná borová kůra. Těžká jílovitá zemina potřebuje odlehčení a drenáž, vápenitá půda vede k chloróze a slabému růstu. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do října. U podzimních výsadeb je důležitá zálivka až do zamrznutí půdy. Kořenový bal se před výsadbou dobře provlhčí a rostliny se vysazují ve stejné hloubce, v jaké rostly v kontejneru. Pro souvislý koberec se používá 7–9 rostlin na m², v nádobách podle průměru a požadované hustoty. Mulč z borové kůry, jehličí nebo štěpky pomáhá udržet kyselé prostředí, omezuje výpar a chrání mělký kořenový systém. Hnojení je střídmé, pouze hnojivem pro kyselomilné rostliny bez vápníku. Po zimě nebo brzy na jaře se keříky lehce zkracují pod odkvetlou část, nikdy hluboko do starého holého dřeva. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin dosahuje přibližně −20 až −25 °C. V nádobách je kořenový bal citlivější na promrzání a zimní vysychání, proto je důležitá drenáž, závětří a kontrola vlhkosti i v zimě.  

Autor: Kristýna | Revize: 11.08. 2026