Itea viržinská 'Henry's Garnet' Itea virginica 'Henry's Garnet'

Detailní popis produktu

Itea viržinská 'Henry's Garnet' - opadavý keř z čeledi itejovitých (Iteaceae), původní na jihovýchodě USA, kde roste na okrajích mokřadů, podél potoků a v řídkých lužních lesích. Kultivar 'Henry's Garnet' vznikl jako výběr ze sbírek Swarthmore College v Pensylvánii, do obchodu se dostal v roce 1985. Keř tvoří široce rozložitý habitus s obloukovitě převislými výhony a obvykle dorůstá 1,2–1,5 m × 1,5–1,8 m. Listy jsou úzce eliptické, jemně pilovité, v létě sytě zelené, od září se mění do karmínových až purpurových tónů a často vytrvávají do zimy. V červnu až červenci se objevují válcovité hrozny drobných bílých květů dlouhé 10–15 cm, s nasládlou vanilkovou vůní, které lákaá včely i motýly. Po odkvětu se vytvářejí drobné suché tobolky v hroznech, dekorativní spíše strukturou než barvou. Rostlina tvoří kořenové výběžky a postupně zahušťovat porost, což je užitečné na březích a svazích. V kompozici se uplatní u vody, ve vlhčím polostínu, ve smíšených keřových skupinách i jako nízký, volně rostoucí živý plot.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v polostínu, v teplejších oblastech se osvědčuje světlý polostín a závětří, které omezuje zimní vysychání výhonů. Nejlépe roste v humózní, středně těžké půdě s dobrou drenáží, zároveň snáší trvale vlhčí stanoviště a okraje vodních prvků. Doporučené pH je 4,5–6,5, tolerováno bývá i kolem 7,0. Zálivka má být rovnoměrná zejména v prvních 1–2 sezónách po výsadbě, později obvykle snáší kratší přísušky, při dlouhodobém suchu však méně nasazuje květenství. Hnojení se zpravidla řeší jarním přídavkem kompostu nebo pomalu působícím hnojivem, mulč z kůry či listovky stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. Řez se provádí po odkvětu, protože květenství se zakládají na loňském dřevě, obvykle prosvětlením a odstraněním nejstarších výhonů u báze. Výsadba se nejčastěji provádí od března do května a od září do října, u kontejnerovaných rostlin i mimo tyto termíny při zajištění pravidelné zálivky. Vyzrálé keře jsou mrazuvzdorné přibližně do -28 °C, mladé výsadby lépe přezimují s mulčem. V nádobě se uplatní objem alespoň 20–40 l, drenážní vrstva a zimní izolace nádoby. Pro skupinové výsadby se volí rozestup přibližně 0,8–1,2 m, pro nízký lem 0,6–0,8 m. Z chorob se může objevit skvrnitost listů a při přemokření hniloba kořenů, ze škůdců ojediněle mšice nebo svilušky. 

Autor: Kristýna | Revize: 18.12.2025