Jabloň lesní Malus sylvestris

Detailní popis produktu

Jabloň lesní - původním botanickým druhem široce rozšířeným v listnatých a smíšených lesích, na slunných stráních a křovinatých mezích po celé Evropě. Tento opadavý listnatý strom nebo velký keř z čeledi růžovitých roste středně bujným tempem a vytváří nepravidelnou, poměrně hustou a nízko nasazenou korunu, která v plné dospělosti dosahuje výšky 5–8 m a šířky 4–6 m. Výhony mají šedohnědou až červenohnědou borku, přičemž zkrácené větvičky často přecházejí v ostré trny neboli kolce, které slouží jako přirozená ochrana proti okusu. Listy jsou střídavé, široce vejčité až eliptické, 3–7 cm dlouhé, na okrajích pilovité, na lící lysé a sytě zelené, zatímco na rubu jsou na rozdíl od jabloně domácí téměř bez plstnatění. V průběhu května se otevírají pětičetné, miskovité květy uspořádané v chudých chocholících. Dosahují velikosti kolem 3 cm, mají čistě bílou barvu s výrazným růžovým stínováním a produkují jemnou vůni, která je vysoce atraktivní pro včely a další opylovače. Druh je cizosprašný a je vynikajícím dárcem pylu pro domácí ovocné dřeviny. Plodem je drobná, kulovitá malvice o průměru 2–3,5 cm, nesoucí na vrcholu vytrvalý kalich. Plody dozrávají v září a říjnu, mají tuhou zelenožlutou až čistě žlutou slupku, někdy s mírným červeným líčkem. Dužina je velmi pevná, málo šťavnatá a kvůli extrémnímu obsahu tříslovin a organických kyselin má velmi trpkou, svíravou chuť. Plody obsahují vysoké koncentrace pektinu, vitamínu C a minerálních solí. V lidovém léčitelství a tradiční kuchyni se sušené plody nebo odvary používaly k regulaci zažívání a jako základ pro želírování marmelád.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín, na slunci bývá násada květů i vybarvení plodů nejvýraznější. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní a propustná, se střední vlhkostí a dobrou drenáží, ideálně v rozmezí pH 6,0–7,5. V těžších jílech prospívá zapracování štěrku či hrubší organiky, na velmi suchých stanovištích pomáhá mulč, který stabilizuje vláhu. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do listopadu podle typu balu, po výsadbě se doporučuje pravidelnější zálivka zejména v prvních dvou vegetacích. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, dlouhé sucho však omezuje kvetení i velikost plodů. Hnojení obvykle postačí mírné na jaře, při přehnojení dusíkem roste citlivost k mšicím. Řez se omezuje na výchovný a později prosvětlovací, prováděný po odkvětu nebo v předjaří, aby koruna zůstala vzdušná a rychle osychala po dešti. V českém klimatu jde o spolehlivě mrazuvzdornou dřevinu přibližně do −29 °C, mladé stromy však prospívají v závětří bez pozdních jarních mrazových kotlin. Pro solitér se ponechává odstup alespoň 4–5 m od dalších dřevin, ve volnějším živém plotu se vzdálenost mezi rostlinami pohybuje zhruba 1–1,5 m. Mezi možné škůdce patří mšice a obaleči, z chorob se může v nepříznivých letech objevit strupovitost nebo padlí, přesto bývá zásah potřeba jen výjimečně.

Autor: Kristýna | Revize: 21.05. 2026

Více na: Návod na pěstování jabloní