Jabloň okrasná 'Adirondack' Malus 'Adirondack'

Detailní popis produktu

Jabloň okrasná 'Adirondack' - vysoce ceněný kultivar okrasné jabloně, který byl vyšlechtěn v Národním arboretu Spojených států (U.S. National Arboretum) ve Washingtonu, D.C., kde jej v roce 1974 vybral šlechtitel Donald Egolf. Do kultury byl zaveden v roce 1987 a získal prestižní ocenění Award of Garden Merit od britské Královské zahradnické společnosti. Tento opadavý listnatý druh z čeledi růžovitých se vyznačuje pravidelným růstem a velmi úhledným habitusem. Rostlina vytváří husté keře dosahující výšky 2,0–4,0 metru, přičemž stromové formy roubované na kmeni mohou v optimálních podmínkách dorůst až do 6,0 metru. Šířka koruny se v dospělosti pohybuje v rozmezí 1,8–2,4 metru. Větve jsou mírně šikmo vystoupavé a formují charakteristický úzce trychtýřovitý tvar, který se skvěle hodí i do prostorově omezených zahrad. Střídavé, vejčité listy mají sytě zelenou barvu s jemně pilovitým okrajem, na podzim se vybarvují do jasně žlutých až oranžových odstínů a opadávají. V průběhu května se z tmavě karmínově červených poupat otevírají husté trsy velkých, čistě bílých, pětičetných květů. Tyto květy jsou silně včelomilné a uvolňují příjemnou vůni. Koncem léta se z květů vyvíjejí drobné, kulovité malvice o průměru asi 1,2 centimetru, které mají jasnou oranžově červenou barvu. Plody rostou v hustých shlucích, na větvích vytrvávají dlouho do zimy a nepropadávají. Přestože jsou plody jedlé, kvůli své trpké chuti se nevyužívají v kuchyni pro přímý konzum, ale představují cenný zdroj potravy pro ptactvo. V zahradních kompozicích se uplatňuje jako solitéra v trávníku nebo jako vertikální dominanta v trvalkových záhonech.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín, na slunci bývá násada květů i vybarvení plodů nejvýraznější. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní a propustná, se střední vlhkostí a dobrou drenáží, ideálně v rozmezí pH 6,0–7,5. V těžších jílech prospívá zapracování štěrku či hrubší organiky, na velmi suchých stanovištích pomáhá mulč, který stabilizuje vláhu. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do listopadu podle typu balu, po výsadbě se doporučuje pravidelnější zálivka zejména v prvních dvou vegetacích. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, dlouhé sucho však omezuje kvetení i velikost plodů. Hnojení obvykle postačí mírné na jaře, při přehnojení dusíkem roste citlivost k mšicím. Řez se omezuje na výchovný a později prosvětlovací, prováděný po odkvětu nebo v předjaří, aby koruna zůstala vzdušná a rychle osychala po dešti. V českém klimatu jde o spolehlivě mrazuvzdornou dřevinu přibližně do −29 °C, mladé stromy však prospívají v závětří bez pozdních jarních mrazových kotlin. Pro solitér se ponechává odstup alespoň 4–5 m od dalších dřevin, ve volnějším živém plotu se vzdálenost mezi rostlinami pohybuje zhruba 1–1,5 m. Mezi možné škůdce patří mšice a obaleči, z chorob se může v nepříznivých letech objevit strupovitost nebo padlí, přesto bývá zásah potřeba jen výjimečně.

Autor: Kristýna | Revize: 29.05. 2026