Jabloň okrasná 'Hillieri' Malus 'Hillieri'

Detailní popis produktu

Jabloň okrasná 'Hillieri' -  historicky významný a oceňovaný kultivar okrasné jabloně, který vznikl jako náhodný semenáč v anglických školkách Hillier & Sons v Winchesteru na počátku dvacátého století. Tento opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých se vyznačuje středně bujným růstem a v dospělosti vytváří velmi charakteristickou, široce rozložitou, polootevřenou korunu s elegantně obloukovitě skloněnými postranními větvemi. Rostlina dosahuje výšky 4,0–6,0 metru a šířky 4,0–5,0 metru, což z ní činí ideální dominantu středně velkých i větších zahradních prostorů. Střídavé, vejčité až široce eliptické listy mají svěže zelenou barvu a jemně pilovitý okraj, na podzim se vybarvují do čistě žlutých tónů a opadávají. V průběhu května se strom zahalí do záplavy květů, které se otevírají ze sytě karmínových poupat do velkých, světle růžových až růžovobílých pětičetných květů o průměru kolem 4,0 centimetru. Květy jsou uspořádány v hustých svazcích, uvolňují příjemnou vůni a jsou velmi vyhledávané včelami. Koncem léta dozrávají drobné, kulovité malvice o průměru pouhých 1,0 až 1,5 centimetru, které mají jasně žlutou až oranžovožlutou barvu s drobným červeným líčkem. Plody rostou na dlouhých stopkách, nejsou kvůli trpké chuti vhodné pro přímý konzum v kuchyni, ale představují nádherný podzimní prvek. Po opadu listů zůstávají na větvích až do prvních silnějších mrazů, kdy slouží jako potrava pro ptactvo. V zahradní architektuře se uplatňuje především jako solitéra v trávníku nebo jako pozadí pro nižší keřové skupiny.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín, na slunci bývá násada květů i vybarvení plodů nejvýraznější. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní a propustná, se střední vlhkostí a dobrou drenáží, ideálně v rozmezí pH 6,0–7,5. V těžších jílech prospívá zapracování štěrku či hrubší organiky, na velmi suchých stanovištích pomáhá mulč, který stabilizuje vláhu. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do listopadu podle typu balu, po výsadbě se doporučuje pravidelnější zálivka zejména v prvních dvou vegetacích. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, dlouhé sucho však omezuje kvetení i velikost plodů. Hnojení obvykle postačí mírné na jaře, při přehnojení dusíkem roste citlivost k mšicím. Řez se omezuje na výchovný a později prosvětlovací, prováděný po odkvětu nebo v předjaří, aby koruna zůstala vzdušná a rychle osychala po dešti. V českém klimatu jde o spolehlivě mrazuvzdornou dřevinu přibližně do −29 °C, mladé stromy však prospívají v závětří bez pozdních jarních mrazových kotlin. Pro solitér se ponechává odstup alespoň 4–5 m od dalších dřevin, ve volnějším živém plotu se vzdálenost mezi rostlinami pohybuje zhruba 1–1,5 m. Mezi možné škůdce patří mšice a obaleči, z chorob se může v nepříznivých letech objevit strupovitost nebo padlí, přesto bývá zásah potřeba jen výjimečně.

Autor: Kristýna | Revize: 01.06. 2026