Japonská azalka 'Everest'

Detailní popis produktu

Japonská azalka 'Everest' - syn. Mount Everest. Náleží do skupiny stálezelených azalek odvozených od východoasijských druhů. Keř vytváří široce rozkladitou, mírně zploštělou korunu, která po letech dorůstá v našich podmínkách zahrad přibližně 1,2–1,5 m výšky a 1,5–1,8 m šířky. Výhony nesou středně velké, eliptické, kožovité listy tmavě zelené barvy, na jaře často s jemným bronzovým odstínem. Listy z velké části vytrvávají i přes zimu, rostlina tak poskytuje strukturu záhonu po celý rok. V květnu se na koncích výhonů vytvářejí květenství složená z větších nálevkovitých květů o průměru kolem 5 cm. Květy jsou čistě bílé až krémově bílé s jemnou zelenavou nebo světle žlutou skvrnou v hrdle na horním plátku. Při vhodném počasí trvá kvetení dva až tři týdny. Květy navštěvují včely a další hmyz, přesto je celá rostlina při požití jedovatá. Světlá barva květů umožňuje využití kultivaru jako prosvětlujícího prvku v tmavších částech zahrady, v kombinaci s tmavšími rododendrony, stálezelenými keři a stínomilnými trvalkami.

Azalka patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Kristýna| Revize: 10.12. 2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů