Japonská azalka 'Tornella'

Detailní popis produktu

Japonská azalka 'Tornella' - náleží mezi kultivary skupiny Azalea japonica se silně zploštělým, rozložitým habitem. Vznikla šlechtěním v Evropě z hybridů východoasijských pěnišníků. Keř je poloopadavý, v příznivých zimách téměř stálezelený. V dospělosti dosahuje přibližně 0,3–0,4 m výšky a 0,8 m šířky. Větve jsou krátké, obloukovitě vystoupavé, hustě větvené a pokrývají povrch půdy. Listy jsou drobné, eliptické, tmavě zelené, kožovité, na podzim často s mírným bronzovým nádechem. V zimě část listů zůstává, zejména v chráněných polohách. Kvetení nastupuje později než u mnoha jiných japonských azalek, zpravidla od konce května do první poloviny června. Květy jsou nálevkovité, široké kolem 3–4 cm, červené až červenooranžové, někdy se zlatavým tónem v hrdle. Nesou se v menších, koncových soukvětích a pokrývají značnou část keře. Vůně je nevýrazná, květy však navštěvují včely a další opylovači. Celá rostlina je jedovatá při požití. Díky nízkému růstu se ‘Tornella’ uplatňuje ve vřesovištích, na mírných svazích, v popředí rododendronových partií, ale také ve větších nádobách, kde vytváří barevný jarní akcent.

Azalka patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Kristýna| Revize: 10.12. 2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů