Ječmenice písečná - Elymus (Leymus) arenarius

Detailní popis produktu

Ječmenice písečná - vytrvalá travina z pobřežních dun severní a západní Evropy, kde roste v písčitých, často vápenitých půdách a snáší slaný aerosol i silný vítr. Vytváří husté trsy širokých, plochých listů s ocelově modrým až modrošedým ojíněním, které zůstává dekorativní od jara do zimy. V době květu obvykle dosahuje 0,6–1,2 m a v trsu mívá šířku kolem 0,6–1,0 m, zároveň však vytváří podzemní oddenky a v otevřené půdě se může postupně rozrůstat do větší plochy. V červenci a srpnu nese vzpřímené klasy, které z modrošedé barvy přecházejí do světle béžové a dobře fungují i v suchých vazbách. V zahradních kompozicích se uplatní jako výrazná listová hmota mezi suchomilnými trvalkami, například s levandulí, perovskií, řebříčky, rozchodníky a šalvějemi, a přináší do výsadby dojem pobřežní krajiny. Listy jsou kožovité, 1–2 cm široké, s pevnou žilnatinou, a i bez květu působí jako architektonický prvek. Druh se v Evropě tradičně používá ke stabilizaci písků, protože oddenky vytvářejí hustou síť. V zahradě proto vyhovuje tam, kde je žádoucí zakrytí půdy a omezení výparu, zároveň je vhodné počítat s jeho vitalitou.

Pěstování: Nejlépe prosperuje na plném slunci, v propustné půdě od písčité po štěrkovitou, snáší i chudší a mírně zasolené substráty. Obvykle toleruje pH od mírně kyselého po zásadité, v praxi se osvědčuje rozmezí přibližně 6,0–8,0. Rostliny se vysazují od března do května nebo od září do října, v rozestupech 60–80 cm, tedy zhruba 2–3 rostliny na m². V prvních týdnech po výsadbě se udržuje mírně vlhký substrát, po zakořenění je travina výrazně odolná vůči suchu. Na těžkých, dlouhodobě mokrých půdách ztrácí vitalitu, důležitá je drenáž a vzdušnost. Pěstování v nádobě je vhodné s minerálním substrátem a pravidelnější zálivkou v létě. Rozrůstání oddenky se omezuje kořenovou bariérou nebo pěstováním v uzavřených záhonech, v některých oblastech se může chovat expanzivně. Mrazuvzdornost se běžně uvádí kolem -30 °C, největším rizikem bývá zimní přemokření a vyhnití. Z chorob a škůdců bývá obvykle málo napadána, při slabém proudění vzduchu se může objevit listová skvrnitost. Na jaře se obvykle odstraňují staré listy, aby se podpořil nový růst, řez se provádí před rašením. Hnojení bývá minimální, u chudých substrátů stačí slabá dávka kompostu nebo pomalu rozpustného hnojiva. V suchých letech u nových výsadeb pomůže hlubší, méně častá zálivka, u starších trsů nebývá nutná. Pro zachování kompaktního tvaru se trsy po několika letech dělí.

Autor: Kristýna | Revize: 23.01. 2026