Jedlovec kanadský 'Jeddeloh'

Detailní popis produktu

Jedlovec kanadský 'Jeddeloh' - zakrslý kultivar severoamerického druhu z čeledi borovicovitých, v evropských školkách rozšířená od poloviny 20. století. Vytváří ploše polokulovitý, hustě větvený keř s výraznou trychtýřovitou prohlubní uprostřed, která připomíná ptačí hnízdo. Jehlice jsou měkké, ploché, obvykle 8–12 mm dlouhé, na líci svěže zelené, na rubu se dvěma bělavými proužky průduchů, v zimě se může objevit bronzový tón. Dekorativní efekt stojí na textuře a tvaru, nikoli na květu. Na jaře se mohou objevit drobné samčí šištice a na podzim malé, vejčité šišky, u kompaktních rostlin však nebývají časté. V prvních 10 letech dorůstá přibližně 0,4–0,5 m výšky a 0,6–0,8 m šířky, v dospělosti obvykle kolem 0,8–1,2 m výšky a 1,0–1,5 m šířky, s ročním přírůstkem zpravidla 3–8 cm podle vláhy a teplot. Dobře se kombinuje s vřesovištními dřevinami, kapradinami a bohyškami, vhodná je také do stinných skalek a k vodním prvkům, kde vynikne jemnost jehlic. Není náročný na pěstování a je plně mrazuvzdorný. Ideální  jehličnan, který přinese kousek lesa i do vaší zahrady.

Jedlovec kanadský - majestátní, pomalu rostoucí jehličnan. V dospělosti dosahuje výšky 15-25 m a šířky 6-8 m, dle podmínek pěstování. Vzdušná koruna je pyramidálního tvaru s úhledně poskládanými větvemi, jejichž konce jsou ladně svěšené dolů, což je charakteristické pro tento druh. Kůra je nejprve hladká a hnědá, v pozdějším věku je červenohnědá a hluboce brázditá. Mladé větvičky jsou žluté a nápadně ochlupené. Jehlice se zužují do špičky a mají jemný, zubatý okraj. Jsou asi 2,5 cm dlouhé a 0,15 cm široké. Na svrchní straně jsou leskle zelené, zespodu mají 2 světle šedobílé pruhy. Ty jsou dobře viditelné, protože některé jehlice jsou zkroucené. Jedlovec je ideální solitérní strom do jakékoliv zahrady.

Pěstování: Stálezelený jehličnan vhodný do chladnějších a vlhčích poloh, kde netrpí letním přehříváním. Nejlépe prosperuje v polostínu až ve světlém stínu, na slunci se osvědčuje pouze při trvale vlhké půdě a vyšší vzdušné vlhkosti. Vhodné je závětří bez vysušujících zimních větrů, v teplých nížinách prospívá v chladnějším mikroklimatu. Půda bývá nejvhodnější humózní, kyprá a rovnoměrně vlhká, s funkční drenáží, aby kořeny nestály ve vodě bez kyslíku. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5, na vápenitých půdách se může objevit žloutnutí jehlic. Kontejnerované rostliny se vysazují zhruba od března do listopadu mimo období zmrzlé půdy, v teplém období je důležitá pravidelná zálivka do úplného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snáší jen krátké přísušky, odolnost k suchu je nízká, delší sucho podporuje svilušky a zasychání konců výhonů. Hnojení se volí střídmé, na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro kyselomilné dřeviny, pozdní dusík po červenci se omezuje. Řez nebývá nutný, provádí se sanitárně koncem zimy, případně lehké tvarování po rašení. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a teplotu kořenů. Pěstování v nádobě je možné hlavně u zakrslých kultivarů, potřebná je drenáž a zimní ochrana nádoby proti promrznutí balu, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně okolo -29 až -34 °C, mladé výsadby jsou citlivější na zimní vysychání. Z chorob se mohou objevit fytoftorové hniloby kořenů při přemokření, ze škůdců mšice, puklice a svilušky. Pro solitérní výsadbu se ponechává rozestup přibližně 6–10 m, u menších kultivarů 1,5–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 05.01. 2026