Kaliandra suriamská Calliandra surinamensis

Detailní popis produktu

Kaliandra suriamská - tropický, vícekmenný, nízko větvený, stálezelený keř z čeledi bobovitých. V přírodě roste v teplém a vlhkém klimatu severní části Jižní Ameriky, často na okrajích lesů a v sekundárních porostech. V dobrých podmínkách může dorůst až okolo 3,5–4,5 m, v nádobách v našich podmínkách se obvykle udržuje na 1,5–2 m. Listy jsou dvakrát zpeřené, jemně texturované, raší měděně lesklé a postupně tmavnou do sytě zelené. Květy se skládají z hustého vějíře dlouhých tyčinek a vytvářejí „pudřenky“ o průměru přibližně 5–8 cm v růžové a bílé barvě, často s příjemnou vůní. Při dobrém osvětlení se objevují v teplých měsících opakovaně, někdy téměř průběžně. Plodem je nenápadný hnědý lusk. V kompozici se uplatní jako solitérní dřevina do zimní zahrady, k citrusům nebo k oleandrům, kde jemné listy vyvažují tužší olistění sousedů.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstování opírá o přenosnou kulturu. Od května do září se daří na plném slunci až v lehkém polostínu, v závětří, kde se listy méně trhají větrem. Substrát bývá nejvhodnější propustný a humózní, s pH přibližně 6,0–7,0 a s drenážní vrstvou na dně nádoby. Zálivka se vede pravidelně, mezi zálivkami se nechává vrchní vrstva mírně proschnout, trvalé přemokření podporuje hniloby kořenů. Během růstu se uplatní přihnojování v menších dávkách, u dřevin v nádobě se osvědčuje hnojivo pro kvetoucí rostliny s vyrovnaným poměrem živin. Řez se provádí po hlavní vlně kvetení, aby se podpořilo větvení a udržela kompaktní koruna. Rostlina není mrazuvzdorná, poškození nastává už při teplotách kolem 0 °C, bezpečné je zimování bez mrazu při 10–15 °C na světlém místě. V suchém vzduchu interiéru se mohou objevit svilušky, venku bývají problémem spíše mšice a housenky. Při pěstování venku je vhodné počítat s přibližným rozestupem 1,5–2 m od dalších dřevin, aby měla koruna prostor. V období růstu prospívá vyšší vzdušná vlhkost, proto se u přezimujících rostlin osvědčuje umístění dál od radiátorů a občasné rosení jemným rozptylem. Při nedostatku světla se prodlužují internodia a kvetení slábne, v zimě je proto důležitý co nejsvětlejší okenní parapet nebo doplňkové přisvětlení. Přesazování se obvykle provádí na jaře, kdy se volí jen o něco větší nádoba, aby substrát nepřemokřoval. Pro stabilitu se hodí těžší květináč nebo příměs minerální složky, která zároveň zlepšuje provzdušnění kořenů. V létě se vyplatí zaštípnout konce mladých výhonů po odkvětu, protože rostlina pak zakládá více poupat na bočních větvích.

Autor: Kristýna | Revize: 11.02.2026