Kapara trnitá Capparis spinosa

Detailní popis produktu

Kapara trnitá - vytrvalý středomořský keř z čeledi kaparovitých, přirozeně rostoucí na suchých skalních svazích, v puklinách zdí a na vápenitých sutích. V teplých oblastech vytváří nízký, rozložitý habitus, v našich podmínkách se nejlépe osvědčuje jako přenosná rostlina do větší nádoby. Výhony bývají poléhavé až převislé, často s drobnými hákovitými trny. Kožovité, okrouhle vejčité listy jsou šedozelené a lehce dužnaté. Od května do září se v paždí listů otevírají jednotlivé květy o průměru zhruba 5–7 cm, se čtyřmi bílými plátky a nápadně dlouhými fialově zbarvenými tyčinkami, jemně aromatické. Neotevřená poupata představují kapary, po nasolení či naložení do nálevu získávají typickou slanokyselou, pikantně nahořklou chuť. Ponechané květy nasazují podlouhlé olivově zelené plody, tzv. kaparové bobule, které se nakládají podobně jako olivy. Poupata i plody přirozeně obsahují vitamin C, flavonoidy včetně rutinu a minerální látky, ceněné hlavně pro své antioxidační vlastnosti v jídelníčku. Květy jsou oboupohlavné a rostlina bývá samosprašná, přesto ji v létě vyhledávají včely a další opylovači.

Pěstování: Pro pěstování kapary je klíčové teplo a maximum světla, ideální je jižní stěna nebo chráněná terasa s celodenním sluncem. Substrát bývá chudší a velmi propustný, vhodná je směs zeminy s hrubým pískem a štěrkem, u vápenitých příměsí se obvykle daří nejlépe, pH přibližně 6,5–8. Zálivka se vede střídmě, po zakořenění snáší sucho lépe než přemokření a v misce se nenechává stát voda. V době růstu se přihnojuje jen mírně, přednost má hnojivo s vyšším podílem draslíku. Květ i poupata vznikají na letošních výhonech, proto se na konci zimy nebo brzy na jaře provádí zkrácení a prosvětlení, aby se podpořilo větvení. Ven se rostliny obvykle umisťují po polovině května, výsadba do nádob je vhodná od dubna do září. Dlouhodobé promrznutí nesnáší, při poklesu pod zhruba -5 až -8 °C často odumírá, proto se v ČR zazimuje ve světlé, chladné místnosti kolem 5–10 °C se zálivkou omezenou na udržení mírně vlhkého kořenového balu. V záhonu v nejteplejších mikroklimatech se počítá s rozestupem asi 80–100 cm, tedy přibližně 1–2 rostliny na m². Z škůdců se mohou objevit mšice a červci, v uzavřených prostorách také molice, potíže zvyšuje hlavně přemokření a nedostatek světla. Poupata se sbírají průběžně od června do září ještě těsně uzavřená, častý sběr prodlužuje násadu dalších poupat.

Autor: Nikol | Revize: 19.2. 2026