Kohoutek věncový ‘Atrosanguinea’ - Lychnis coronaria ‘Atrosanguinea’

Detailní popis produktu

Kohoutek věncový ‘Atrosanguinea’ - patří do čeledi hvozdíkovitých a pochází z otevřených, suchých stanovišť jižní a jihovýchodní Evropy a západní Asie, kde roste na kamenitých stráních, u cest a v řídkých křovinách. Kultivar ‘Atrosanguinea’ je tradičně pěstovaný výběr s tmavším zbarvením květu oproti běžnému typu, který bývá jasně růžový. Rostlina vytváří přízemní růžici podlouhlých až vejčitých listů, hustě plstnatých, se stříbrně šedým povrchem a měkkou texturou. Tento stříbrný podklad v záhonu drží světlo a působí jako klidná plocha mezi sytě kvetoucími trvalkami. V červenci a srpnu vyrůstají z růžice vzpřímené, větvené stonky s menšími listy a nesou miskovité květy 2–3 cm, v odstínech karmínové až purpurově červené. Vůně je nevýrazná. Květy se objevují postupně a při večerním světle získávají hlubší tón, který dobře kontrastuje se štěrkem i s tmavým mulčem. Rostlina je vyhledávaná opylovači a v kompozicích dobře ladí s levandulí, šantou, perovskií, řebříčky, třapatkovkami, okrasnými travami i růžemi. Vhodná je také k řezu do volných vazeb. Protože jde často o krátkověkou trvalku či dvouletku, udržuje se v zahradě přirozeným výsevem, který v lehčí půdě bývá spolehlivý.

Pěstování: Pěstování kohoutku věncového je nejjistější na plném slunci, snese i lehký polostín, zejména na sušších místech. Klíčová je drenáž. Půda vyhovuje chudší až středně živná, propustná, štěrkovitá či písčitohlinitá, s pH přibližně 6,5–8,0. V těžké jílovité zemině se doporučuje přimíchat hrubý písek nebo štěrk a povrch mulčovat minerálním materiálem, který omezí zimní zamokření krčku. Zálivka se u zakořeněných rostlin omezuje na delší přísušek, přehnaně vlhké stanoviště zkracuje životnost. Přihnojení je vhodné pouze mírné, ideálně na jaře kompostem nebo vyváženým hnojivem s nižším podílem dusíku, aby se nevyhnaly měkké pletiva. Mrazuvzdornost se v praxi pohybuje přibližně mezi -23 až -34 °C, citlivější bývá zimní přemokření a zhutněná půda. Rostliny se vysazují od března do října, rozestupy se volí 30–40 cm, což odpovídá asi 6–9 ks na m². Po odkvětu se často tvoří semena a v lehké půdě se objevují semenáčky, které lze pro přirozený efekt ponechat nebo přesadit. Řez se omezuje na odstranění odkvetlých stonků a na jaře na úklid suché natě. Pěstování v nádobě je možné v hlubším květináči s drenážní vrstvou, kdy se v zimě hlídá hlavně přemokření. Z chorob se může objevit padlí při dlouhodobém zahuštění a nedostatku proudění vzduchu, ze škůdců se objevují slimáci na mladých výsadbách a mšice na květních stvolech.