Komule Davidova 'Miss Violet'
Kód: 99852 93152 Zvolte variantu.png?62ff4427)
.png?62ff4432)
.png?62ff443c)
.png?62ff4447)
Detailní popis produktu
Komule Davidova 'Miss Violet' - hustě rostoucí opadavý keřík, který pochází z programu North Carolina State University, spojeného se jmény Dennis J. Werner a Layne Snelling, s navazujícím uvedením v sortimentu ColorChoice/Proven Winners. Vzrůst je hustý, polokulovitý až mírně vystoupavý. V našich podmínkách dosahuje přibližně 1,2–1,5 m výšky a 1,2–1,4 m šířky. Listy jsou podlouhle kopinaté, na líci středně zelené, na rubu jemně plstnaté se stříbřitým nádechem. Od července do podzimu nese početné, 20–30 cm dlouhé, štíhlé klasy složené z drobných trubkovitých květů v odstínech fialově purpurové s drobným oranžovým okem v hrdle. Květy jemně voní a poskytují nektar pro motýly, čmeláky i včely v době letního vrcholu sezony. Kvetení probíhá na novém dřevě, převážně červenec–září dle polohy a průběhu léta. Oproti starším vysokým kultivarům má ‘Miss Violet’ omezenou plodnost, což usnadňuje údržbu výsadeb. V kompozici působí jako spolehlivá střední dominanta do slunných štěrkových a stepních rabat, k terasám a do prostornějších nádob. Barevně se uplatní s levandulemi, šantami, třapatkami, rozchodníky a středně vysokými travami, které sdílejí nároky na světlo a propustnou půdu.
Komule Davidova je štíhlý, vystoupavý keř, jenž se vyznačuje vzácně a nepravidelně stavěnými větvemi, dosahujícími výšky od 50 do 500 cm. Jeho letorosty, až dvoumetrové, jsou bělavě plstnaté a mohou být oblou nebo jemně hranaté. Listy jsou tmavě zelené, kopinatého tvaru, s jemně šedě plstnatým rubem. Jeho květenství tvoří vzpřímené a terminální laty, dosahující délky 4-30 cm a jeho květy, v různých odstínech růžové a vínové, jsou vonné a přitahují velké množství motýlů. Právě tato vlastnost mu vynesla jedno z jeho lidových jmen – motýlí keř. Pochází z Číny, komule Davidova je jedním z nejodolnějších a nejpopulárnějších druhů komulí. Byla objevena kolem roku 1887 a postupně se rozšířila téměř po celé Evropě. Roste od Středozemního moře na jihu po severní Norsko a od západního Španělska po Bulharsko na východě. Tento druh byl zaznamenán také na jihu Afriky, v Zambii, Zimbabwe a Jihoafrické republice. V Severní Americe roste na východním a západním pobřeží Kanady a Spojených států, téměř po celé Střední Americe a na severu Jižní Ameriky. Roste skoro ve všech státech Austrálie, na Novém Zélandu i na Havaji a integrovala se do tamní přírody. Tato rostlina je tolerantní k širokému spektru podmínek a prosperuje v pásmu od mírného po subtropické. Nejlepší podmínky pro její růst poskytuje slunečné a výhřevné stanoviště s dostatečně vlhkou a propustnou půdou zásobenou vápníkem, jako například skládky stavebního odpadu. Navíc jí nevadí znečištěné ovzduší. V současné době patří komule Davidova mezi nejoblíbenější zahradní rostliny a je hojně vysazována díky své nenáročnosti v pěstování. Bylo vyšlechtěno přes devadesát kultivarů s rozdílnými tvary a barvou květů či listů.
Pěstování: Preferuje teplé, slunné a vzdušné stanoviště s dobrou drenáží. Půda se volí propustná, hlinitopísčitá až hlinitá, s pH přibližně 6,0–7,5, dlouhodobé zamokření omezuje vitalitu a zimní odolnost. Výsadba probíhá od března do října. Mladé rostliny v první zimě prospívají s mulčem kořenového krčku a lehkým krytem proti promrznutí půdy. V podmínkách ČR se uvádí mrazuvzdornost kolem −20 °C, ve vhodném mikroklimatu krátkodobě i k −23 °C. Časné jarní mrazíky na rašící výhony mohou působit poškození, které však po řezu obvykle dobře obrůstá. Každé jaro se doporučuje nízký řez na 20–40 cm, čímž se podpoří silný nárůst a delší laty v dané sezóně, během léta prospívá průběžné odstraňování odkvetlých květenství. Zálivka je po výsadbě pravidelná, po zakořenění rostlina zvládá sušší epizody - v horkých létech pomáhá lehký minerální mulč. Hnojení se volí střídmé, jednou na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro kvetoucí keře. V nádobě se pěstování daří v objemu 40 l a více, se zimováním v závětří u domu. Z chorob a škůdců se místy objevují mšice a svilušky v suchu, z houbových chorob skvrnitosti a odumírání větviček - prevencí je vzdušné stanoviště, nepřemokřená půda a pravidelný jarní řez.
Autor: Nikol | Revize: 21.11.2025
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
