Koulenka valencijská - Globularia valentina

Detailní popis produktu

Koulenka valencijská - stálezelený nízký polokeř z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae) pocházející ze západního Středomoří, zejména z vápencových skal a suchých svahů východního Španělska. V přírodě roste v mělkých, kamenitých půdách s rychlým odtokem vody a s vysokým podílem vápence. V zahradách vytváří pevný, kompaktní polštář až nízký keřík, který v dospělosti dosahuje přibližně 15–25 cm výšky a 30–40 cm šířky. Listy jsou úzké, kožovité a sytě zelené, často soustředěné do hustých růžic na koncích výhonů, takže rostlina působí upraveně i v zimě. V květnu a červnu nese krátké stvoly s kulovitými květními hlávkami o průměru zhruba 2–3 cm, v odstínech modré až modrofialové. Kvetení je výrazné i na malé ploše, přitahuje opylovače a dobře vyniká mezi kamenem a štěrkem. V kompozicích se kombinuje s rozchodníky, tařičkami, nízkými šalvějemi, mateřídouškami a s jarními cibulovinami, kde stálezelené polštáře drží strukturu po celý rok. Skvěle poslouží v záhonech, skalkách nebo v nádobách společně s jinými kultivary nízkých rostlin. 

Pěstování: Volí se plné slunce a závětří, ideálně u zídky nebo kamene, který akumuluje teplo. Půda má být velmi propustná, štěrkovitá až kamenitá, s drenážní vrstvou, nejlépe vápenitá s pH přibližně 6,8–8,2. Zálivka se vede střídmě, po zakořenění je rostlina odolná vůči suchu, dlouhodobé zamokření kořenového krčku je naopak rizikové, zejména v zimě. Výsadba se provádí od března do října, rozestup 25–30 cm odpovídá přibližně 9–12 ks/m². Hnojení se používá jen mírné, vhodnější je kompost v malém množství nebo nízká dávka hnojiva pro skalničky, přebytek živin vede k uvolnění polštáře. Po odkvětu se mohou odstranit květní stvoly, řez dřevnatých částí se provádí opatrně, protože z hlubšího starého dřeva regeneruje hůře. Mrazuvzdornost v dobře odvodněné půdě dosahuje zhruba -28 °C, v nižších polohách ČR je limitující spíše zimní vlhko než samotný mráz, proto se osvědčuje štěrkový mulč a vyvýšené stanoviště. Pro začátečníky je užitečné hlídat, aby se jemná zemina neshrnovala k růžicím, lepší je povrch z drobné drti. Rozmnožování se provádí dělením nebo řízkováním po odkvětu. Na jaře se mohou objevit mšice na mladých výhonech. V teplých štěrkových záhonech se často zakládá i mezi dlažbou.

Autor: Kristýna | Revize: 08.01. 2026