Len vytrvalý subsp. alpinum - Linum perenne subsp. alpinum Linum perenne subsp. alpinum

Detailní popis produktu

Len vytrvalý subsp. alpinum - horská forma lnu vytrvalého z čeledi lnovitých (Linaceae), spojená s kamenitými a travnatými svahy střední a jihovýchodní Evropy. V zahradních podmínkách vytváří hustší, kompaktní trsy s jemnými, úzkými listy šedozeleného tónu, které působí vzdušně i mimo dobu kvetení. Lodyhy jsou tenké, ale pevné, a nesou květy nad olistěním bez potřeby opory. V době kvetení dorůstá obvykle 15–20 cm a rozrůstá se do šířky kolem 20–30 cm, takže působí jako lehký polštář mezi kameny. Květy jsou pětičetné, blankytně modré, nejčastěji 2–3 cm široké, s jemnou kresbou žilek a světlejším středem. Jednotlivý květ se otevírá ráno a často se uzavírá už odpoledne, ale rostlina nasazuje nové poupě po mnoho týdnů, proto kvetení běží od června do srpna. V suchých kompozicích se uplatní vedle mateřídoušek, tařic, nízkých rozchodníků, levandule a kostřav, kde modrá barva zjemňuje žluté a bílé tóny. Květy navštěvují včely a drobní opylovači, po dozrání se tvoří tobolky se semeny a v lehké půdě se může objevit jemný výsev. Skvěle poslouží v záhonech, skalkách nebo v nádobách. 

Pěstování: Nejvhodnější je plné slunce a otevřené stanoviště, kde substrát rychle osychá. Půda se doporučuje propustná, spíše chudší, se štěrkem nebo pískem, bez zimního zamokření, s pH přibližně 6,8–8,0. Zálivka je potřebná hlavně po výsadbě, později rostlina dobře snáší sucho a dlouhodobě nevyžaduje intenzivní hnojení, přebytek dusíku vede k polehání jemných lodyh. Rostliny se vysazují od března do října, pro plošnou výsadbu se osvědčuje spon 25–30 cm, tedy zhruba 12–16 ks na m². Po hlavní vlně kvetení se porost často zkracuje, čímž se podpoří zahuštění a někdy i druhé, slabší kvetení. Ve štěrkových záhonech pomáhá minerální mulč, který drží krček suchý a omezuje plevel, v nížinách ČR zároveň tlumí výkyvy teplot při zimních oblevách. V nádobách se uplatní vzdušný substrát a drenážní vrstva, při dlouhém dešti je vhodné, aby voda volně odtékala. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů bývá uváděna kolem -35 °C. Při vyhledávání se často objevují dotazy na sazenice lnu vytrvalého, přičemž nejrychlejší nástup kvetení dávají dobře prokořeněné rostliny. Nejčastějším problémem bývá uhnívání kořenů v těžké, trvale vlhké půdě, ojediněle se může objevit padlí při přehoustlém porostu. Pro dlouhověkost se vyplácí dělení trsu po 3–4 letech a průběžné odstraňování tobolek, pokud není žádoucí výsev. Na jaře stačí tenká vrstva kompostu.