Libeček lékařský - Levisticum officinale

Detailní popis produktu

Libeček lékařský - vytrvalá miříkovitá bylina původem z východního Středomoří, v zahradách pěstovaná pro výrazné celerové aroma listů, lodyh, semen i kořene. Vytváří silný oddenek a dlouhé kořeny, ze kterých vyrůstají vzpřímené, duté lodyhy. V dospělosti běžně dosahuje 150–200 cm výšky a 60–100 cm šířky. Listy jsou tmavě zelené, lesklé a zpeřené, po promnutí silně voní. Od června do července se objevují okolíky drobných žlutozelených květů, po nich aromatická semena. V kuchyni se používají mladé listy do polévek, omáček a salátů, semena do nálevů a pečiva a kořen do vývarů nebo k sušení. Rostlinné silice a hořčiny stojí za typickou chutí, v tradičním bylinkářství se využívá zejména kořen. Při manipulaci s kořenem může u citlivých osob vadit obsah furanokumarinů, proto je vhodné omezit kontakt šťávy s pokožkou na přímém slunci. V zahradní kompozici působí jako svislý akcent do pozadí bylinkové spirály nebo k užitkovým záhonům, kde se dobře kombinuje s pažitkou, petrželí, šalvějí a měsíčkem. V době květu je včelomilný a poskytuje pyl i nektar, na semenných okolících se často drží užitečný hmyz. Nadzemní část na podzim zatahuje a na jaře z báze rychle obrůstá.

Pěstování: Pro pěstování libečku se v našich podmínkách hodí plné slunce až polostín a hlubší, humózní půda s dobrou propustností a stálou vlhkostí. Snáší široké rozmezí pH od mírně kyselé po zásaditou půdu, prakticky 5,5–7,8. Vysazuje se od března do října do sponu přibližně 60–80 cm, což odpovídá zhruba 1–2 rostlinám na m². Při suchu se doporučuje udržovat rovnoměrnou zálivku, protože přísušek zrychluje vybíhání do květu. Na jaře se osvědčuje doplnění kompostu nebo vyzrálého hnoje, mulč snižuje kolísání vláhy a omezuje zaplevelení. Sklizeň listů probíhá od dubna do října podle potřeby, semena dozrávají obvykle v srpnu až září a kořen se vyorává na podzim. Rostlina je plně mrazuvzdorná, u vyzrálých trsů se uvádí odolnost přibližně do −34 °C. Běžnými potížemi bývají mšice, slimáci a listové skvrnitosti nebo minující škůdci, zvláště při zahuštění porostu a přemokření. Po odkvětu se hodí odstranění květních stvolů, pokud je cílem delší produkce listů. V nádobě se pěstuje pouze krátkodobě, protože silný kořen vyžaduje hlubší květináč alespoň 25–30 cm, v létě pak pravidelné doplňování vody. Dělení trsů se provádí brzy na jaře nebo na konci léta, kdy se oddenek snadněji ujímá. Na zimu postačí ponechat přízemní zbytky listů jako přirozenou ochranu a doplnit tenkou vrstvu mulče, zejména na lehkých půdách a na větrných stanovištích.

Autor: Kristýna | Revize: 30.01. 2026