Líska keřová 'Tonda di Giffoni' - kontejner

Detailní popis produktu

Líska keřová 'Tonda di Giffoni' - tradiční italský kultivar pocházející z oblasti Kampánie. V našich podmínkách roste jako středně bujný keř o výšce přibližně 3–4 m a široký 2–3 m, časem se rozšiřuje pomocí kořenových výmladků. Větve jsou pružné, hnědé, u mladých výhonů jemně plstnaté. Listy jsou okrouhle vejčité až široce oválné, srdčité u báze, s výraznou žilnatinou a drsným povrchem, na líci sytě zelené, na podzim žloutnou do teplejších odstínů. Líska je jednodomá – samčí květy vytvářejí úzké žlutavé jehnědy dlouhé asi 3–7 cm, které se objevují velmi brzy na jaře, často již v únoru až březnu. Samičí květy jsou drobné pupeny s červenými bliznami, skryté v paždí pupenů. Opylení probíhá hlavně větrem, částečná samosprašnost umožňuje plození i jednotlivé rostliny, pro vysokou a pravidelnou úrodu se však doporučuje přítomnost další lísky s obdobnou dobou kvetení, například kultivaru 'Barcelonská' nebo jiných osvědčených lísek. Oříšky se tvoří po 3–5 kusech v zelených, hluboce stříhaných obalech, z nichž při dozrávání částečně vystupují. Plody jsou kulaté, středně velké, s tenkou skořápkou, která se dobře louská. Zralost nastává v podmínkách teplejších oblastí ČR na přelomu srpna a září, v chladnějších polohách spíše v první polovině září. Jádra mají jemně sladkou, plnou chuť s příjemným oříškovým aroma, dobře se praží a drží tvar v cukrářských výrobcích. Lískové oříšky obsahují vysoký podíl tuků s převahou nenasycených mastných kyselin, bílkoviny, vlákninu, vitamin E i B vitaminy a minerální látky, například draslík, hořčík a železo, proto se uplatňují jako výživová složka pestré stravy. V kuchyni se využívají k přímé konzumaci, do moučníků, krémů, domácích oříškových másel či granoly, po pražení i jako dekorace dezertů.

Pěstování: Volíme teplejší a slunné stanoviště, ideálně v nižších a středních polohách, chráněné před silným zimním větrem. Líska snáší i lehký polostín, pro dobré vyzrávání oříšků a pravidelnou násadu plodů je však plné slunce výhodnější. Nejlépe prospívá v hlubších, středně těžkých hlinitých až hlinitopísčitých půdách s dostatkem humusu, které dobře zadržují vláhu, ale nezůstávají dlouhodobě zamokřené. Optimální pH se pohybuje kolem 6–7, na silně zásaditých nebo přemokřených půdách se růst zhoršuje. Výsadba probíhá zjara (březen–duben) nebo na podzim (říjen–listopad), kdy jsou půdy ještě teplé. Jednotlivé keře se umisťují přibližně 3–4 m od sebe, u nižších volných živých plotů lze použít spon 1–1,5 m. Po výsadbě je vhodné zapravit do okolí kořenů dobře vyzrálý kompost, půdu je vhodné promulčovat štěpkou či kůrou a zajistit pravidelnou zálivku po první dvě sezóny. Líska má mělký kořenový systém, proto citlivě reaguje na letní sucho. Rovnoměrná půdní vlhkost podporuje velikost ořechů i kvalitu jader. Z hlediska mrazuvzdornosti jsou lísky odolné, dobře zakořeněné rostliny snášejí pokles teplot přibližně do −25 až −28 °C, citlivější bývá jen rané jarní kvetení na pozdní mrazy. Keř plodí nejlépe na dvouletém a tříletém dřevě, proto se řez zaměřuje na průběžné zmlazování a udržení 6–8 silnějších kosterních výhonů; přestárlé nebo příliš zahušťující výhony se odstraňují v předjaří. Z chorob a škůdců se mohou ojediněle objevit mšice, zobonosky nebo napadení plodů larvami vrtule ořechové, riziko se snižuje včasným sběrem a likvidací poškozených plodů a podporou přirozených predátorů. V zahradní kompozici se líska uplatní jako solitér v užitkové části, v jedlém živém plotu nebo v kombinaci s dalšími ovocnými keři, například muchovníkem, rakytníkem či rybízy, kde vytváří stabilní, dlouhověkou kostru výsadby.

Autor: Nikol | Revize: 2.12.2025

Více na: Návod na pěstování keřových lísek