Líska obecná

Detailní popis produktu

Líska obecná - původní evropský druh z čeledi břízovitých, rozšířený od západní Evropy přes střední část kontinentu až po Kavkaz a západní Asii. V přírodě roste na okrajích světlých lesů, křovinatých stráních a podél vodních toků, proto dobře snáší polostín a čerstvé, humózní půdy. V zahradách mírného pásma vytváří hustý keř nebo menší strom, obvykle 4–6 m vysoký a 3–5 m široký, podle půdních podmínek, světla a řezu. Koruna je hustě větvená a kulovitá, z mladých letorostů postupně vyrůstají vzpřímené i klenuté větve. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, 6–12 cm dlouhé, mírně drsné, s dvojitě pilovitým okrajem, během sezóny matně až sytě zelené, na podzim většinou žluté až žlutooranžové. Květy se objevují velmi časně, nejčastěji od února do března. Samčí květy tvoří nápadné žluté jehnědy dlouhé kolem 5–10 cm, visící z loňských výhonů, samičí květy zůstávají skryté v pupenu, viditelné jsou jen drobné červené blizny. Opylování probíhá převážně větrem, pyl z jehněd však sbírají i včely jako brzký zdroj bílkovin. Plody – lískové oříšky – dozrávají v malých svazečcích po 1–5 kusech, obalené zeleným až hnědozeleným toulcovitým obalem. Během září a října hnědnou a uvolňují se. Oříšky s pevnou skořápkou obsahují jádro bohaté na rostlinné oleje, plnohodnotné bílkoviny, vitamín E, vitaminy skupiny B a minerální látky, například hořčík a fosfor. V kuchyni se používají čerstvé i pražené, do pečiva, dezertů, domácích pomazánek či müsli. Líska tak kombinuje užitkovou a okrasnou hodnotu a uplatní se v přírodně laděných výsadbách, v ovocných zahradách, jako solitéra v trávníku i jako součást volného živého plotu. Pro vyšší úrodu u šlechtěných kultivarů se často využívá vzájemné opylení více rostlin.

Pěstování: Volíme teplejší a slunné stanoviště, ideálně v nižších a středních polohách, chráněné před silným zimním větrem. Líska snáší i lehký polostín, pro dobré vyzrávání oříšků a pravidelnou násadu plodů je však plné slunce výhodnější. Nejlépe prospívá v hlubších, středně těžkých hlinitých až hlinitopísčitých půdách s dostatkem humusu, které dobře zadržují vláhu, ale nezůstávají dlouhodobě zamokřené. Optimální pH se pohybuje kolem 6–7, na silně zásaditých nebo přemokřených půdách se růst zhoršuje. Výsadba probíhá zjara (březen–duben) nebo na podzim (říjen–listopad), kdy jsou půdy ještě teplé. Jednotlivé keře se umisťují přibližně 3–4 m od sebe, u nižších volných živých plotů lze použít spon 1–1,5 m. Po výsadbě je vhodné zapravit do okolí kořenů dobře vyzrálý kompost, půdu je vhodné promulčovat štěpkou či kůrou a zajistit pravidelnou zálivku po první dvě sezóny. Líska má mělký kořenový systém, proto citlivě reaguje na letní sucho. Rovnoměrná půdní vlhkost podporuje velikost ořechů i kvalitu jader. Z hlediska mrazuvzdornosti jsou lísky odolné, dobře zakořeněné rostliny snášejí pokles teplot přibližně do −25 až −28 °C, citlivější bývá jen rané jarní kvetení na pozdní mrazy. Keř plodí nejlépe na dvouletém a tříletém dřevě, proto se řez zaměřuje na průběžné zmlazování a udržení 6–8 silnějších kosterních výhonů; přestárlé nebo příliš zahušťující výhony se odstraňují v předjaří. Z chorob a škůdců se mohou ojediněle objevit mšice, zobonosky nebo napadení plodů larvami vrtule ořechové, riziko se snižuje včasným sběrem a likvidací poškozených plodů a podporou přirozených predátorů. V zahradní kompozici se líska uplatní jako solitér v užitkové části, v jedlém živém plotu nebo v kombinaci s dalšími ovocnými keři, například muchovníkem, rakytníkem či rybízy, kde vytváří stabilní, dlouhověkou kostru výsadby.

Autor: Nikol | Revize: 11.12.2025

Více na: Návod na pěstování keřových lísek