Líska obecná 'Contorta'

Detailní popis produktu

Líska obecná 'Contorta' - kultivar běžné lísky, objevený v polovině 19. století jako náhodná mutace v živém plotě v Anglii. V zahradách mírného pásma vytváří hustý keř nebo menší strom se široce rozložitou, kulovitou korunou, obvykle 3–4 m vysoký a 3–4 m široký, podle stanoviště a řezu. Charakteristické jsou silně pokroucené, spirálovitě stočené větve, jejichž struktura vyniká zejména v zimním období a po řezu do vázy. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, na začátku vegetace svěže zelené, později matně středně zelené, většinou mírně zvlněné a částečně stočené. Na podzim se barví do žlutavých odstínů. V zimě jsou na větvích patrná již nasazená samčí květenství, která se od února do března prodlužují v převislé žluté jehnědy o délce okolo 4–7 cm a vytvářejí výrazný raně jarní efekt. Samčí jehnědy se na holém dřevě uplatní i ve floristice, zejména ve vazbách a věncích. Po opylení, které je převážně větrosnubné, dozrává koncem léta menší množství typických lískových oříšků, skrytých v toulcovitých obalech. Oříšky jsou jedlé, chutí odpovídají běžné lísce, obsahují vysoký podíl rostlinných olejů, bílkovin, vitamínu E a skupiny B a minerálů, například hořčíku a fosforu. Uplatňují se jako součást racionální stravy, čerstvé, pražené nebo v pečivu a dezertech. V zahradní kompozici se líska 'Contorta' používá především jako solitéra do trávníku, ke vstupům či k terase, kde vynikne kroucené větvení, nebo jako solitérní prvek či v kombinaci s jehličnany, japonskými javory, okrasnými travami a nižšími keři.

Pěstování: Volíme teplejší a slunné stanoviště, ideálně v nižších a středních polohách, chráněné před silným zimním větrem. Líska snáší i lehký polostín, pro dobré vyzrávání oříšků a pravidelnou násadu plodů je však plné slunce výhodnější. Nejlépe prospívá v hlubších, středně těžkých hlinitých až hlinitopísčitých půdách s dostatkem humusu, které dobře zadržují vláhu, ale nezůstávají dlouhodobě zamokřené. Optimální pH se pohybuje kolem 6–7, na silně zásaditých nebo přemokřených půdách se růst zhoršuje. Výsadba probíhá zjara (březen–duben) nebo na podzim (říjen–listopad), kdy jsou půdy ještě teplé. Jednotlivé keře se umisťují přibližně 3–4 m od sebe, u nižších volných živých plotů lze použít spon 1–1,5 m. Po výsadbě je vhodné zapravit do okolí kořenů dobře vyzrálý kompost, půdu je vhodné promulčovat štěpkou či kůrou a zajistit pravidelnou zálivku po první dvě sezóny. Líska má mělký kořenový systém, proto citlivě reaguje na letní sucho. Rovnoměrná půdní vlhkost podporuje velikost ořechů i kvalitu jader. Z hlediska mrazuvzdornosti jsou lísky odolné, dobře zakořeněné rostliny snášejí pokles teplot přibližně do −25 až −28 °C, citlivější bývá jen rané jarní kvetení na pozdní mrazy. Keř plodí nejlépe na dvouletém a tříletém dřevě, proto se řez zaměřuje na průběžné zmlazování a udržení 6–8 silnějších kosterních výhonů; přestárlé nebo příliš zahušťující výhony se odstraňují v předjaří. Z chorob a škůdců se mohou ojediněle objevit mšice, zobonosky nebo napadení plodů larvami vrtule ořechové, riziko se snižuje včasným sběrem a likvidací poškozených plodů a podporou přirozených predátorů. V zahradní kompozici se líska uplatní jako solitér v užitkové části, v jedlém živém plotu nebo v kombinaci s dalšími ovocnými keři, například muchovníkem, rakytníkem či rybízy, kde vytváří stabilní, dlouhověkou kostru výsadby.

Autor: Nikol | Revize: 11.12.2025

Více na: Návod na pěstování keřových lísek