Lobelka 'Queen Victoria' - Lobelia fugens 'Queen Victoria' Lobelia fugens 'Queen Victoria'

Detailní popis produktu

Lobelka 'Queen Victoria' - často uváděná i v okruhu Lobelia cardinalis, pochází z vlhkých stanovišť Severní Ameriky a Mexika, kde roste na březích toků, v mokřadech, u pramenišť a na vlhkých loukách. V kultuře se chová jako krátkověká trvalka, která si udržuje trs především obnovou z báze a z mladých růžic. Kultivar 'Queen Victoria' je ceněn pro tmavě purpurové až řepové olistění a vínově zbarvené stonky, na jejichž vrcholech se od srpna do září, v teplém roce i do října, objevují dlouhé, husté hrozny dvoupyských, trubkovitých květů v jasně šarlatové barvě. Jednotlivé květy se otevírají postupně odspodu, takže květenství zůstává dekorativní několik týdnů. V dospělosti tvoří vzpřímený trs přibližně 70–90 cm vysoký a 30–45 cm široký, olistění je výrazné i před kvetením a dobře zvýrazní okraj jezírka nebo zadní partii trvalkového záhonu. Květy jsou včelomilné a v zahradě přitahují i motýly. Do vazby se hodí dlouhé klasy, které drží tvar a barevně ladí s tmavými listy. Všechny části rostliny obsahují alkaloidy typické pro rod Lobelia, proto se považují za jedovaté při požití a u citlivé pokožky může mléčná šťáva dráždit. Barevně se dobře kombinuje s okrasnými travinami, s plošně kvetoucími trvalkami pozdního léta, například s rudbekiemi, třapatkami, rozchodníky a řebříčky.  Její kontrastní barvy a dlouhé kvetení přinášejí do zahrady jas a zájem po celou vegetační sezónu. Je skvělou volbou pro zahradníky, kteří hledají rostlinu s výraznými květy a zajímavým listím pro slunné až polostinné zahrady.

Pěstování:  Pro pěstování se volí plné slunce až polostín a stanoviště s jistotou vláhy, ideálně u jezírka, v mírně podmáčeném záhonu nebo v hlubší, výživné půdě s vyšším podílem humusu. Půdní reakce bývá snášena od mírně kyselé po neutrální, prakticky pH kolem 5,5–7,0, důležitější je, aby substrát v létě nevysychal. V půdách, které rychle ztrácejí vláhu, se osvědčuje příměs kompostu a pravidelný mulč, který omezuje přehřívání kořenů. Zálivka se v suchém období doplňuje pravidelně, v nádobách bývá nutná častěji a objemnější květináč zvyšuje stabilitu. Přihnojení kompostem na jaře podporuje tvorbu silných stonků, v průběhu léta se uplatní lehké přihnojení hnojivy s vyšším podílem draslíku. Odkvetlá květenství se odstraňují, pokud je cílem prodloužení kvetení, naopak ponechání části stonků může podpořit samovýsev v mírných polohách. Výsadba probíhá zpravidla od března do října, rozestup 35–45 cm odpovídá přibližně 6–8 rostlinám na m². Mrazuvzdornost se v praxi uvádí zhruba do -10 až -12 °C, proto se v chladnějších a větrných oblastech doporučuje zimní kryt suchým listím a chvojím, případně přezimování matečních rostlin v bezmrazém, světlém prostoru při omezené zálivce. Mezi časté škůdce patří slimáci na jaře, mšice na mladých výhonech a v přemokřených půdách se může objevit hniloba krčku.

Autor: Kristýna | Revize: 02.02. 2026