Loubinec omějolistý

Detailní popis produktu

Loubinec omějolistý - popínavá dřevina, původem ze severní a střední části východní Číny, kde roste v křovinách, na travnatých svazích a v okrajích světlých lesů. V zahradě se chová jako opadavá, silně rostoucí liána, která při vhodné opoře dorůstá 6-10 m výšky a podle prostoru 3-4 m šířky. Tenké, pružné výhony jsou zpočátku zelené, později hnědnou a dřevnatějí, k oporám se přichytávají větvenými úponky podobně jako vinná réva. Listy jsou hluboce dlanitě dělené, nejčastěji se třemi až pěti úzkými laloky, což vytváří jemný, členitý vzhled. Jednotlivé lístky bývají dlouhé přibližně 5-10 cm, svrchu sytě zelené, na rubu světlejší, na jaře často s lehce bronzovým nádechem. Na podzim přecházejí do žlutavých odstínů, někdy s příměsí oranžové. Květy se objevují v květnu až červenci v drobných, plochých okolících v paždí listů. Jsou zelenavě bílé, na první pohled nenápadné, přesto však poskytují nektar a pyl pro včely a další drobný hmyz. Po odkvětu následuje tvorba drobných kulovitých bobulí, které dozrávají koncem léta a na začátku podzimu, obvykle v srpnu až září. Bobule jsou velké zhruba 5-8 mm, v hroznech po několika desítkách kusů, zbarvené do žluta, oranžova či hněda s tmavšími tečkami. Plody nejsou určeny ke konzumaci, slouží především jako ozdoba výsadby a potrava pro ptáky. V zahradní architektuře se uplatňuje ke krytí pergol, plotů, na stěnách domů i k ozelenění starých stromů, kde jemně dělené listy změkčují siluetu kmene. Hodí se do větších zahrad s dostatkem prostoru, ale při pravidelném řezu se dá udržet i na menší konstrukci. Vzhledem k rychlému růstu se používá tam, kde je žádoucí rychlé zazelenění vertikálních prvků.

Pěstování: Pro pěstování v našich podmínkách je vhodné slunné až polostinné stanoviště, v teplejších oblastech snese i lehký stín, přičemž v plnějším světle tvoří hustější olistění a lépe vyzrává dřevo. Ideální je chráněné mikroklima u zdi nebo pergoly, ale v mírnějších polohách dobře prosperuje i na otevřenějších místech. Upřednostňuje hlubší, humózní, středně živnou půdu, která je dobře propustná a mírně vlhká, bez dlouhodobého zamokření. Vhodné je mírně kyselé až neutrální pH v rozmezí přibližně 6,0-7,5. Při výsadbě se doporučuje jamka prokypřená a obohacená kompostem, aby se kořeny snadno rozrůstaly do okolí. Rostliny se vysazují od března do května nebo od září do října, u kontejnerových jedinců podle počasí v celé bezmrazé době. Pro rovnoměrné zapojení porostu se volí rozestupy okolo 1,5-2 m podle velikosti konstrukce. Již při výsadbě je důležité počítat s pevnou oporou, k níž se výhony postupně přivádějí a zlehka přivazují, dokud se samostatně nechytí úponky. V prvních dvou až třech letech po výsadbě je klíčová pravidelnější zálivka, zejména v letních suchých obdobích, aby rostlina dobře zakořenila a vytvořila silnou kostru výhonů. Po zakořenění snáší přechodné sucho poměrně dobře, zvláště je-li půda zamulčována vrstvou kůry nebo štěpky, která omezuje výpar a zlepšuje mikroklima kořenů. Hnojení bývá dostačující formou kompostu nebo organického hnojiva jednou ročně na jaře, ve výživově chudých půdách lze doplnit hnojivo pro okrasné dřeviny. Řez není složitý, provádí se podle potřeby na jaře nebo po hlavní vlně růstu. Odstraňují se suché, namrzlé a slabé výhony, přehoustlá místa se prosvětlují a příliš dlouhé šlahouny se zkracují tak, aby se udržela požadovaná výška a šířka porostu. Mrazuvzdornost se v evropských podmínkách pohybuje zhruba do -23 až -25 °C. V chladnějších polohách prospívá zimní mulčování kořenového prostoru a výsadba na chráněnější místo. Mladé rostliny mohou v mimořádně tuhé zimě částečně namrznout, z dobře vyzrálé báze však obvykle znovu obrazí. Z chorob a škůdců se objevují jen jednotlivé případy napadení mšicemi nebo padlím při dlouhodobém stresu, obecně se jedná o odolnou, dlouhověkou popínavou dřevinu vhodnou i pro začínající pěstitele, kteří potřebují rychle a trvale ozelenit svislé plochy.