Majoránka zahradní Origanum majorana

Detailní popis produktu

Majoránka zahradní - aromatická bylina z čeledi hluchavkovitých, původem ze Středomoří a Předního východu, kde roste na otevřených, kamenitých a dobře osluněných stanovištích. V teplejších oblastech vytváří nízký polokeř, v českém klimatu se pěstuje nejčastěji jako jednoletá odrůda bylinky. Dospělá rostlina mívá přibližně 0,3–0,5 m na výšku a 0,25–0,35 m na šířku, stonky jsou jemně chlupaté a listy drobné, šedozelené a sametové. Od června do září se objevují drobná květenství s bílými až narůžovělými květy. Nejcennější jsou listy bohaté na silice, které dávají majoránce typickou, sladce kořeněnou vůni. V kuchyni se používá čerstvá i sušená do polévek, omáček, luštěnin, zeleninových směsí i tradičních zabíjačkových pokrmů. V bylinářské praxi se tradičně uvádí jako aromatická droga do směsí a inhalací, v domácí kosmetice se uplatňuje i majoránkový macerát, bez potřeby slibovat léčebný účinek. Pro sušení se celé natě řežou v době nasazování poupat, svazky se dosušují v tenké vrstvě ve stínu a při dobrém proudění vzduchu, aby si zachovaly barvu i vůni. Majoránka se dobře doplňuje s tymiánem, šalvějí a petrželí, v bylinkové spirále vytváří nižší patro a v nádobách působí dekorativně i mezi letničkami s jemným olistěním.

Pěstování: Pro pěstování se hodí plné slunce a teplé mikroklima, chráněné před studeným větrem. Půda bývá nejlepší lehká, humózní a velmi propustná, s pH přibližně 6,5–8,0, majoránka špatně snáší dlouhodobé zamokření. Výsadba do volné půdy probíhá obvykle od května, po odeznění mrazíků, v nádobách je možné pěstování od jara. Rozestupy se volí kolem 20–25 cm, což odpovídá přibližně 12–16 rostlinám na m². Zálivka se vede pravidelně po výsadbě, později stačí mírná zálivka při delším suchu. Lehké přihnojení v průběhu růstu podpoří tvorbu listů, příliš mnoho dusíku snižuje aroma. Listy se sklízí průběžně od června do září, nejintenzivnější aroma mívají těsně před nasazením květů. Mrazuvzdornost je nízká, rostliny obvykle neodolají mrazu a venku se nepřezimují. Pro celoroční použití se uplatní pěstování v nádobě s přenesením na světlé místo bez mrazu. Z chorob se může objevit padlí při zahuštění, ze škůdců mšice na mladých vrcholech, proto pomáhá vzdušná výsadba a nepřemokřený substrát. V nádobě se volí květináč alespoň 2–3 l s drenážním otvorem, na dno se dává vrstva keramzitu nebo štěrku. Na balkoně prospívá i ve smíšených truhlících, pokud má dost světla. V chladnějších oblastech ČR je spolehlivější stanoviště u jižní stěny, kde se rychleji prohřívá půda a snižuje se riziko jarních přísušků.

Autor: Kristýna | Revize: 19.02. 2026