Máta huňatá Mentha x rotundifolia

Detailní popis produktu

Máta huňatá - vytrvalý aromatický kříženec rodu Mentha, původem z Evropy a severozápadní Afriky, dnes zdomácnělý i v dalších částech mírného pásma. V odborných databázích je uváděna jako přirozený hybrid Mentha longifolia × Mentha suaveolens. V zahradách tvoří rozvětvené, šířkou se rozrůstající trsy, obvykle 0,5–0,8 m vysoké, při dostatku vláhy mohou výhony přesáhnout 1 m. Šířka dospělého trsu bývá 0,6–1,0 m, protože rostlina vytváří podzemní výběžky. Lodyhy jsou čtyřhranné, téměř přímé a nápadně chlupaté. Listy vyrůstají vstřícně, jsou téměř přisedlé, podlouhle vejčité až okrouhlejší, na okraji pilovitě zubaté, na omak hebké a jemně vrásčité, se světle zeleným zbarvením. V létě se na koncích výhonů objevují husté květní klasy dlouhé přibližně 6–9 cm s drobnými světle růžovými až růžově fialovými květy. Kvetení obvykle probíhá od července do září a je včelomilné. Vůně bývá kulatější a méně mentolová než u máty peprné, někdy s jemně ovocným tónem, proto se dobře uplatňuje v čaji, studených nápojích, sirupech i k ovoci. Kvetoucí vrcholy se hodí také do bylinkových lemů vedle levandule, šalvěje nebo mateřídoušky. Díky jemnému ochlupení se listy často využívají spíše do nálevů a sirupů. V tradičním bylinkářství se máty používají pro příjemnou chuť po jídle.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v polostínu, v teplejším mikroklimatu s dobrou cirkulací vzduchu a v závětří, které omezuje vysychání listů i tlak chorob. Nejlépe roste v humózní, živné půdě trvale mírně vlhké, ale ne přemokřené, v těžších jílech se osvědčuje příměs kompostu a hrubší složky pro odtok vody, v nádobě je důležitá drenážní vrstva. Orientačně vyhovuje pH 6,0–7,5. Zálivka má být pravidelná, u pěstování v květináči častější, protože bal rychleji prosychá, dlouhodobé sucho snižuje aroma a zvyšuje výskyt rzi mátové a svilušek, proto je odolnost vůči suchu spíše nízká až střední. Hnojení se opírá o kompost na jaře a případně mírné doplnění živin během sezony, u nádoby slabší, ale pravidelné dávkování. Porost se udržuje zkracováním po hlavní sklizni nebo po odkvětu, čímž se podpoří zahuštění a jemnější nárůst, starší trs se po 3–4 letech často obnovuje dělením. Mulč z kompostu stabilizuje vlhkost a omezuje plevel. Výsadba se provádí od března do října, kvetení většiny mát připadá na červenec–září, olistění se sklízí průběžně od května do září a nejsilněji voní před kvetením. Mrazuvzdornost vyzrálé rostliny se podle druhu a stanoviště pohybuje přibližně mezi -20 až -30 °C, v nádobě je rizikové promrznutí balu, proto se volí izolace květináče a chráněné místo. Pro začátečníka je praktické omezit šíření oddenků kořenovou bariérou nebo pěstováním v nádobě. Doporučený rozestup bývá zhruba 30–40 cm u nižších typů a 40–50 cm u robustních, což odpovídá cca 4–9 rostlinám na m². Mezi časté potíže patří rez mátová, padlí a skvrnitosti listů, ze škůdců mšice, třásněnka a sviluška, zejména při suchu a zahuštění porostu.

 Autor: Kristýna | Revize: 25.02. 2026