Muďoul trojlaločný 'Prima 1216' Asimina triloba 'Prima 1216'

Detailní popis produktu

Muďoul trojlaločný 'Prima 1216' - italská odrůda muďoulu trojlaločného, uváděná také jako Montanari 1216. Rozšířila se hlavně pro velké plody, dobrou plodnost a poměrně spolehlivou samosprašnost. Samotný druh pochází z východní části Severní Ameriky, kde roste v humózních lesích a nivách podél vodních toků. V našich podmínkách tvoří menší strom s pomalejším až středním růstem, obvykle 2–4 m vysoký a asi 2–3 m široký. Koruna bývá vzpřímená až vejčitá, listy široce obvejčité, 20–30 cm dlouhé, v létě sytě zelené a na podzim žluté. V dubnu až květnu se objevují tmavě vínové až purpurově hnědé květy. Plody dozrávají od září do října, často o něco dříve než u pozdnějších odrůd. Bývají podlouhlé až vejčité, nejčastěji o hmotnosti kolem 200–250 g, někdy i více, se žlutou dužninou a menším počtem větších semen. Chuť je sladká a krémová, s tóny manga, banánu, vanilky a jemně ananasovým dozvukem. Dužnina se hodí k přímému konzumu, do smoothie, zmrzlin, dezertů i na pyré. Plody obsahují vitamin C, draslík, hořčík, železo a mangan. Díky velkým listům a neobvyklým květům působí odrůda dekorativně i mimo sklizeň a hodí se jako solitér nebo do menší jedlé zahrady.

Pěstování: Vyžaduje teplé mikroklima, plné slunce a závětří, kde netrpí studeným větrem a pozdními mrazíky. Mladé rostliny v našich podmínkách lépe snášejí první 2–3 roky lehký polostín, protože jarní slunce a vítr mohou vysušovat listy i kořenový bal. Vhodné je chráněné stanoviště u stěny nebo v závětří keřů, s mulčem pro stabilní půdní vlhkost a teplotu. Půda má být hlubší, humózní a živná, rovnoměrně vlhká, ale dobře propustná, v těžkých jílech se uplatní drenáž. Doporučené pH je mírně kyselé až neutrální, přibližně 5,5–7,0. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) nebo na začátku podzimu (září–říjen). Zálivka je klíčová po výsadbě a v období sucha, druh je spíše citlivý k přísušku, přemokření však zvyšuje riziko hniloby kořenů. V prvních sezónách se osvědčuje pravidelná kontrola vláhy, protože jemnější kořeny u mladých rostlin reagují na přísušek rychleji než u vyzrálých stromů. Hnojení bývá střídmé, na jaře kompost nebo vyvážené ovocnářské hnojivo. Řez se omezuje na výchovné tvarování a prosvětlení koruny. Mulč z listí či štěpky stabilizuje vláhu a v zimě chrání kořeny, u mladých výsadeb je vhodná vyšší vrstva a ochrana kmínku proti okusu. Kvetení nastává obvykle koncem dubna až v květnu, sklizeň podle odrůdy a polohy září–říjen, plody se sbírají při změknutí. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba -25°C, mladé výsadby ocení první 1–2 zimy silnější mulč a stanoviště bez zimního zamokření. Pro spolehlivé opylení se osvědčuje výsadba dvou odlišných odrůd, rozestupy mezi stromy jsou přibližně 3–4 m. Pěstování v nádobě je možné jen v hlubokém kontejneru, s propustným substrátem a zálivkou bez stání vody, v zimě pomáhá izolace nádoby a závětří, aby kořenový bal nepromrzal. Choroby a škůdci bývají spíše okrajové, občas se objevují mšice, poškození listů větrem nebo okusem zvěří a slabá násada při chladném jaru. Při slabé aktivitě opylovačů lze zvýšit úrodu ručním přenosem pylu mezi dvěma odrůdami jemným štětečkem.

Autor: Nikol | Revize: 22.4. 2026