Muhla mexická červená - Muehlenbergia capillaris Muehlenbergia capillaris

Detailní popis produktu

Muhla mexická červená - trsnatá okrasná tráva z čeledi lipnicovitých. Pochází z otevřených, slunných stanovišť východních a jižních oblastí Severní Ameriky, kde roste na písčitých loukách, v prériích a v řídkých borových porostech s rychle vysychající půdou. V našich podmínkách vytváří kompaktní až středně rozložitý trs přibližně 0,8–1,2 m vysoký a 0,6–0,9 m široký, s množstvím jemných listů, které bývají svěže zelené až modrozelené. Od konce léta se nad listy zvedají vzdušné, vlasovité laty, často od září do listopadu. Při ranní rose a nízkém slunci se mění v růžový opar, který je výrazný i z dálky, přitom nepůsobí těžce. Květenství se hodí do vázy i k sušení, v zimě se trs ponechaný v záhonu mění v jemnou architekturu a poskytuje úkryt drobným živočichům. Muhla mexická se uplatní ve štěrkových a prérijních záhonech, na suchých svazích, u cest i ve větších nádobách, kde přináší pohyb a světlo. V kompozici dobře ladí s třapatkami, rozchodníky, šalvějemi, sporýši, perovskiemi, rudbekiemi a s dalšími travinami, například se kavylem nebo kostřavami, které podpoří její jemnou texturu.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci, v teple a závětří, kde květenství vyzrává do nejjemnější struktury. Půda se osvědčuje lehčí až středně těžká, velmi dobře propustná a spíše sušší, s pH přibližně 5,5–7,5. Na těžkých jílovitých půdách a v místech se zimním zamokřením se zvyšuje riziko vyhnívání kořenů a odumírání trsů, proto se doporučuje drenážní vrstva a příměs štěrku nebo hrubého písku. Zálivka bývá důležitá hlavně po výsadbě, po zakořenění snáší sucho i horko lépe než dlouhodobě vlhkou půdu. Hnojení se volí střídmé, nadbytek dusíku vede k měkčímu růstu a menší stabilitě. Suché listy a květenství se ponechávají přes zimu a odstraňují se až brzy na jaře před rašením, kdy se trs seřezává nízko nad zemí. V podmínkách ČR se vyzrálé rostliny obvykle udrží kolem -15 až -18 °C, mladé výsadby a trsy v nádobách ocení zimní kryt z chvojí nebo suchého listí a ochranu před zimním deštěm. Rostliny se vysazují od března do října, s rozestupy přibližně 40–60 cm. Pro souvislejší efekt se počítá zhruba 4–5 rostlin na m², solitérní trs vynikne i samostatně. Choroby bývají spíše výjimečné, problémem může být hniloba kořenů při přemokření a poškození mrazem v otevřených, větrných polohách. V suchých štěrkových záhonech se osvědčuje minerální mulč, který zlepší odvodnění u krčku. Trs se dá zmladit dělením na jaře, výsev bývá nepravidelný a v běžné zahradě nebývá invazní. Odolnost vůči škůdcům je dobrá, občas se mohou objevit mšice na mladých listech.

Autor: Nikol | Revize: 2.2. 2026