Myrta obecná 'Microphylla' - Myrthus communis 'Microphylla' Myrthus communis 'Microphylla'

Detailní popis produktu

Myrta obecná 'Microphylla' - kompaktní stálezelený kultivar myrty z okruhu tarentinské myrty, původem ze Středomoří. V teplých oblastech roste jako keř a v dospělosti může mít přibližně 0,8–1,5 m na výšku a 0,6–1,2 m na šířku, v nádobách a při pravidelném tvarování se obvykle udržuje kolem 0,4–0,8 m. Habitus je hustě větvený a přirozeně kulovitý, takže působí upraveně i bez častého zásahu. Drobné, kožovité, tmavě zelené listy jsou lesklé a po promnutí uvolňují typickou pryskyřičně bylinnou vůni díky obsahu silic. Od června do srpna se objevují jednotlivé bílé květy o průměru přibližně 1–2 cm se svazečky tyčinek, které jsou atraktivní pro opylující hmyz. Po odkvětu může při dlouhém a teplém létě nasadit malé, tmavomodré až černé bobule, které se v některých středomořských kuchyních a likérech používají pro aroma. V české zahradě se uplatňuje především jako dlouhověký nádobový keř pro terasy, balkony a zimní zahrady, kde vytváří celoročně zelenou strukturu a snáší tvarování do koule či nízkého kužele. V kompozicích se dobře kombinuje s levandulí, rozmarýnem, santolinou, tymiánem nebo okrasnými travami, případně s jarními cibulovinami v podrostu větší nádoby.

Pěstování: V našich podmínkách se nejlépe uplatňuje jako přenosná stálezelená dřevina pěstovaná v nádobě. Vyhovuje plné slunce, snese i lehký polostín, důležité je závětří a teplé mikroklima u jižní či západní stěny, kde rychleji vyzrává dřevo. Substrát má být lehčí, propustný a živný, na dně nádoby je zásadní drenážní vrstva, doporučené pH přibližně 6,0–7,5. Zálivka se udržuje pravidelná, kořenový bal mezi zálivkami mírně prosychá, trvalé přemokření často vede k hnilobám kořenů. Od dubna do srpna se přihnojuje střídmě vyrovnaným hnojivem, v létě prospívá i tenká vrstva kompostu na povrchu jako mulč, který brzdí výkyvy vlhkosti. Řez se provádí na jaře nebo po hlavní vlně kvetení, myrta dobře snáší tvarování a zahušťování koruny. Výsadba do nádoby bývá nejvhodnější duben–září, letnění venku obvykle květen–říjen. Kvetení připadá nejčastěji na červen–srpen, u starších rostlin mohou následovat tmavé bobule dozrávající na podzim, sklizeň se však v nádobách objevuje nepravidelně. Mrazuvzdornost je omezená, krátkodobě mohou rostliny snést teploty kolem 0 °C, poškození se často objevuje pod −5 °C, proto se doporučuje přezimování ve světlé místnosti při přibližně 5–10 °C s výrazně omezenou zálivkou. Pro začátečníky je nejspolehlivější větší nádoba s drenáží a zimoviště s dostatkem světla, jinak hrozí opad listů. Po zakořenění vykazuje určitou odolnost vůči suchu, při delším přísušku však shazuje listy a poupata. Ze škůdců se v zimovišti objevují svilušky a štítenky, venku mšice, z chorob především kořenové hniloby při přemokření. Při výsadbě do volné půdy pouze v mimořádně mírném mikroklimatu se volí rozestupy cca 60–100 cm, pro nízký stříhaný plůtek přibližně 40–60 cm.

Autor: Kristýna | Revize: 19.02. 2026